Neviděli jste někde u Vietcongu binární hodinky?

Ste zhejčkaní . Když jsem kdysi dělal u sálového počítače, tak v centrální jednotce se indikovaly všechny důležité registry lampičkami, binárně. Četli jsme to jak noviny, přímo v hexa a vůbec nám to nepřišlo. Je to jen o tréningu a cviku.

Tuhle jeden takový vyprávěl, když měla přijít do sálu inšpekce "seshora", tak se pouštěl program který měl za úkol blikat všemi kontrolkami, protáčet magn. pásky sem tam a potiskovat hory papíru důležitě vypadajícími ciframi, aby práce stroje vypadala efektně...

Nojo, to se dělalo. Co si pamatuju, tak tenkrát stála minuta strojového času asi 120 korun (tenkrát!), tak musel být stroj vytížen na tři šichty, i když nebylo co dělat .

Jsem se na stáži musel přezouvat do pantoflí a po vstupu do samotné
místnosti s kompy jsem se neodvažoval asi tak půl hodiny dýchat.
Vedle v cimře byly jehličkové plottery a ty jak spustily,
tak na stadiónu Baníku při utkání se Spartou je vlastně hrobové ticho.

My jsme měli pro návštěvy takové ty bílé gumové velegaloše, jako u doktora. Přišel jeden kamarád, obul, prohlídl si počítač, kecali jsme, odcházel. Všiml jsem si, že má neustále na nohou ty galoše. I úsilovně jsem žvanil o blbostech, rozesmával ho, jen aby si na ty galoše nevzpomněl. Moje nadšení neznalo mezí, když v těch bufách nastupoval do tramvaje...

Ech, to se mi stává, když jdu od lékaře,
mám obuté apartní modré návleky, pak je poctivě vracím.

Doktorské galoše si u Tesly200 taky pamatuju

Mě nejvíce fascinovala řetězový tiskárna (tvarem mi připomínala zakapotovaný tkalcovský stav). Měli jsme striktně zakázáno do svých seznamů cpát mnoho stejných znaků na řádek (nedejbože takové řádky opakovat!) z důvodů možnosti vzniku rezonancí. Tato informace velmi lákala k propašování několika štítků do sestav kolegů studentů/studentek

label 10
print *(120)
goto 10

(už si bohužel nepamatuju, jak to v Cobolu či Fortranu přesně bylo...)