Naše učitelka na gymnáziu nás nutila číst povinnou četbu rafinovaným způsobem. Po přečtení jsme dostali test ze znalostí knihy, otázky byly mimořádně vypečené, jako například význam určitých slov z dialektu v knize obsaženém nebo různé jiné detaily. Nedalo se tudíž čtení uniknout, mohli jsme znát obsah knihy a nebylo to nic platné pokud jsme ji skutečně nepřečetli. Ze začátku mi to připadlo otravné, dnes jsem ji za to vděčný. A vlastně už tenkrát, sice jsme museli přežvýkat i spoustu nutného prorežimního odpadu, na druhou stranu třeba Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy nebo Remarquovy či Steinbeckovy romány mne dostaly. Natolik zábavné, lidské a kultivované čtení že lituju každého kdo to nezkusil.