Pak je tu ještě jedna možnost a to obrátit se na specialistu z pedagogisko-psychologické poradny. On může být schopný otestovat, posoudit osobnost, lze s ním konzultovat a může dát doporučení (to je prevence, aby člověk nešlápl totálně mimo, např. když ho tlačí rodiče a tím si sam sobě cosi dokazují, mnohdy si plní svá přání, dosud nesplněná, která sami nebyli schopní realizovat). Vím, že některé učitelky na ZŠ to dělají, aniž by k tomu měli glejt. Pak jsou takové, které jdou za tím, aby to měly papírově kryté, že takovou podporu můžou žákům poskytovat. Ve slutečnosti jim to zvedá plat, byť o pár stovek, ale pomůže jim to a právě proto to často dělají. Určitě bych raději věřil někomu, kdo vystudoval psychologii a je praktik, než někomu kdo prošel kurzem rychlokvašek.
V neposlední řadě je dobré opravdu pečlivě zvážit jak půjde dál život. Např. odejít z Aše do prahy na internát a studovat SŠ, pak se sebrat a jít studovat do Brna VŠ ... člověk je všude a vlastně nikde doma. Je to takový kočovný život o ničem. Zpřetrhané vazby s kamarády, přáteli a mnohdy i rodinou. Je dobré si ujasnit, jestli zvládám jazyky a předpokládám, že se v nich zlepším a půjdu pracovat do světa.
Omlouvám se, že asi píšu v rychlosti zmatečně, ale snad se to dá mezi řádky vyčíst a trochu pochopit. Budiž to dobrým odrazovým můstek pro další uvažování a rozhodování se.