Připojuji se k názoru Brtníka. To jen na okraj. Mohu posloužit podobnou, možná ještě hrůzostrašnější historkou, také se šťastným koncem:

Kdysi před mnoha a mnoha lety, v galaxi..., kdy staršímu klukovi bylo 5 let a mladší byl asi tříměsíční. Koukáme s tehdejší manželkou z okna, jak venku zuří bouře. Mimino spalo, starší kluk byl u okna s námi a hrál si v ruce s kolečkem z nějakého autíčka. Kolečkem a na něm nabodnutou osičkou v podobě tvrdého drátu. Asi z nějakého většího náklaďáku. Kolečko držel v ruce a z toho čouhala jakási jehlice na pletení. Popisuji to důkladně, protože bude hrát klíčovou roli. Tak koukáme z okna, bouře cca 500-800 metrů daleko (dle doby blesk-hrom). Leje. Neleje, padá rybník vcelku. Následující se odehrálo prakticky najednou: Oslnivý blesk, příšerná detonace, zapraskalo vedení ve zdi, zajiskřilo se v zásuvkách, popraskaly žárovky. Kluk se lekl a zarazil mámě do stehna tu ostrou osičku od kolečka. Máma strašlivě zařvala, neboť se domnívala, že jí zasáhl blesk a složila se k zemi. Já se hrozně lekl jejího výkřiku, vidím jak se kácí a taky si myslím, že dostala zásah. Vypadaly jističe, jsme bez proudu a křísím ženu. Škody na domě minimální (odneslo to pár žárovek, domovní zvonek, mikrovlnka a možná ještě nějaká drobnost). Upozorňuji však, že jsme se třásli ještě druhý den. Jediný, komu bylo dobře, byl mladší syn...