Je-li moc fotek, člověk se v tom množství utopí. Za svou digitální éru mám takové hromady obrázků, vyznat se v tom prostě nelze. Není ideální způsob skladování. Když jsem fotil na kinofilm nebo maloformát, měl jsem u každého negativu kontaktní "náhledy" obrázků, to se hledalo daleké líp. A nebyla toho taková halda. Na film si člověk pořádně záběr rozmyslel, u digitálu se cvaká až nadskakujou uši.
Fotím i profi pro časopisy, takže mám od jednoho objektu hromadu obrázků, člověk nikdy neví, kdy se mu to hodí. Když je třeba nějakou fotku najít, je to obvykle nadlidský výkon. Vím, že danou fotku, co chtějí mám, ale kde... Adresáře pojmenuji podle roků a pak fotky v dalších pod názvem yyy.mm.dd (aby se to řadilo za sebe). Dál používám program DigiKam, kde mám napříč těmi adresáři kategorie - lidi, příroda, skály, města, akce atd. Pochopitelně, stejně prd najdu nebo jen za dlouhou dobu, strávenou šťavnatým nadáváním.