Včera jsem byl na divadelním představení se simultánním přepisem.
Napadá mě, že by bylo bezva něco, jako mají tlumočníci, že má každý herec svého tlumočníka. U přepisu by to bylo zbytečné (přepisovatelé bývají dva). Ale pěkné by bylo, kdyby měli přepisovatelé jeden dokument, jednomu by to psalo třeba bíle a druhému žlutě a střídali se v promluvách, nebo si i rozdělili herce na "bílé a žluté" a psal by ten, kdo by měl přiděleno. To už by bylo skoro jako skryté titulky v televizi.
Největší problém ze strany neslyšícího diváka (který komunikuje česky a čte si přepis) totiž je, že neví, kdo mluví a občas i to, že začal mluvit někdo jiný, protože buď si čteme, nebo jukneme na herce, ale hýbání pusou jsem na tu dálku moc neviděl a to jsem byl blízko.
Napadá vás někoho, jak toto dvoubarevné psaní dvěma lidmi do jednoho dokumentu zprovoznit?