Byť nejsem přímo uveden jako cíl Vašeho krátkého, avšak výstižného a všeříkajícího komentáře, přesto mnou
zacloumalo při jeho četbě relativně důvodné podezření, že bych tím adresátem vskutku mohl být já. Tudíž si
radši dovolím zareagovat, abych v opačném případě neprošvihl možnost se poučit. Pakliže jsem jen příliš domýšlivý
a těch pár trefných řádků mi určeno není, přijměte prosím mou omluvu za přemíru snahy a dál nečtěte.
Inu co k tomu napsat...?
Vaše pokárání, či možná jen návod jak zde v PC Poradně prezentovat přehledné a čitelné příspěvky, si beru k srdci.
Chápu, že je zde nastaven jistý kodex, vybroušený za dlouhá léta fungování tohoto webu k naprosté dokonalosti,
a tak nemám sebemenší nutkání jej jakýmkoliv způsobem hanit, napadat, či snad v syrové drzosti pokoušet se
ho překonfigurovat a navrhovat v něm konkrétní změny. To by mi, věřte nebo ne, můj charakter v žádném případě
nedovolil, i když ve Vás neoddiskutovatelně (tak usuzuji s odkazem na vyjádření v samotném závěru, těsně před tím,
než jste bravůrně vybral vhodné místo pro použití smajlíku) vzbuzuji pocit exhibicionismu. Zde bych rád na svou
obhajobu poodhalil skutečný stav věcí. Váš jindy jistě neomylný "čuch" na lidi se v případě mého zařazení
do uvedeného archetypu člověčí povahy bohužel nesetkal s jistě očekávaným úspěchem. Pane IQ37, Uwe Puzwoll
je ve své ryzí podstatě zakřiknutý muž, který se snaží vyhýbat nepříjemným situacím s reálnou hrozbou zisku
nechtěné publicity. Takovéto "kluziště" není vůbec jeho hřištěm, a musí-li se s podobnou situací přesto popasovat,
pak upocený ztěžka dýchá, fibriluje a dlouho potom ještě není schopen adekvátních reakcí ani na triviální povely typu:
"Pojď si lehnout...", nebo třeba: "Zajdi prosím do obchodu naproti přes ulici a požádej paní prodavačku Martu
(je důležité oslovit skutečně právě Martu, poněvadž ostatní její kolegyně nejsou s naši věcí seznámeni), nechť ti
ze skladu přinese dva a půl kilogramu již prošlých, Kubánských pomerančů, vyřazených z volného prodeje kvůli
hygienickým normám a tyto si nech vsypat do jednorázové, papírové tašky nacházející se mezi ostatními, v úhledný
komínek vyrovnanými eko boxy pro transport potravin, na pultu pod nástěnkou s reklamním sdělením akčních slev
platných pro tento týden, hnedle vedle sáčků z mikrotenu."
Ne, vskutku nejsem exhibičně založeným typem člověka, nestavím se do čela revolty demonstrujících občanů,
ještě jako školou povinný jsem se býval nejraději hanbou propadl, vybral-li si mne kantor pro ústní zkoušku u tabule,
před skenujícími pohledy škodolibých spolužáků, čekajících na mé první zakoktání, ani nemám vůbec žádné ambice
se ukazovat, vystavovat a natřásat se před pohlednými dívkami na plovárně, jako to provozuje exhibující část
populace. Spíš naopak si rád lebedím vnořen do své ulity, kde teprve získávám pevnou půdu pod nohama a kde
potom rozvíjím svůj privátní, duševní klid, ve snaze dosáhnouti nirvány.
Můžete si povšimnout, že již v této mé psané reakci na Vaše konkrétní doporučení dodržuji Vámi zmíněné rady a tipy,
kterými se budu ve zdejších diskuzích bez výjimek řídit i v budoucnu, až sem přijdu položit nějaký dotaz.
Jsem moc rád, že jste mne na mé zlozvyky ve formě například přemnožených emotikonů v textu brzy upozornil,
a já Vám tudíž mohu tady a teď veřejně přísahat a slíbit, že počínaje dneškem vždy rozdělím text do samostatných
odstavců, a to z pochopitelného důvodu - následná pohodlnější orientace při jeho četbě a celkový dojem přehlednosti.
Využití smajlíků omezím na jeden v rámci jednoho komentáře.
Tímto se dostávám do bodu, kdy naplním limit stanovený pro emotikony, a jeden (šetřil jsem si ho pracně až na závěr)
právě zde použiji:
Mějte pěkný zbytek neděle a nezlobte se již na mne více, své činy nemyslím nikdy zle (v jádru jsem veselý chlapík,
mající rád lidi, prostý od záště a zloby) a své chyby jsem tímto, jak pevně věřím, odčinil.
Nashledanou někdy příště!