pokracovanie:

I když se na první pohled může jevit zvýšení volné paměti jako dobrá věc, opak je pravdou.
Když si optimalizátory paměti vynutí navýšení čítače dostupné paměti, vytěsní naopak
z paměti data a kód jiných procesů. Když máte například spuštěný program Word a pokraču-
jete v editování, musí se z disku znovu načíst text otevřeného dokumentu a kód programu.

A to i přesto, že kód spolu s textem byly před optimalizací součástí pracovní sady programu,
a proto byly přítomny i ve fyzické paměti. Degradace výkonu se může projevit výrazně pře-
devším u serverů, kde jsou odstraněna souborová data, která byla odložena ve stránkách
pohotovostního seznamu a v pracovní sadě systému (stejně jako kód a data používaná kte-
roukoliv spuštěnou serverovou aplikací).

Někteří prodejci přisuzuji svým výrobkům pro optimalizaci paměti RAM i další schopností. Mezi
výroky, se kterými se můžete setkat, patří i ten, že optimalizátor uvolňuje paměť, kterou zby-
tečně spotřebovávají nepoužité procesy. Jedná se například o procesy, které béží v hlavním pa-
nelu (Taskbar). Tvrzení by mohlo být pravdivé, ale jen za předpokladu, že tyto procesy budou
mít v době činnosti optimalizátoru poměrně velkou pracovní sadu. Avšak vzhledem k tomu, že
Windows automaticky redukují pracovní sady nečinných procesu, nemá tento výrok opodstat-
nění. Správce paměti se o veškerou nezbytnou optimalizaci postará sám.
Vývojáři paměťových optimalizátorů též tvrdí, že jejich produkty snižují fragmentaci paměti
Samotný úkon alokování velkého množství virtuální paměti s jejím následným uvolněním
může vést, v případném vedlejším efektu, k vytvoření velkých bloku souvislé paměti. Nicmé-
ně protože virtuální paměť maskuje před procesy skutečné rozložení fyzické paměti, nemo-
hou mít žádnou přímou výhodu z toho, že je jejich virtuální paměť podložena souvislou
fyzickou pamětí. V průběhu existence procesu, tak jak jeho pracovní sada podstupuje zvět-
šování a zmenšování, dochází k fragmentaci mapování mezi virtuální a fyzickou pamětí bez
ohledu na to, jak velké množství spojité paměti je k dispozici. V jednom případě múze vést
dostatek spojité paměti ke zvýšení výkonu: když se správce paměti snaží maximalizovat vyu-
žití odkládacích mezipamětí procesoru, používá mechanismus nazvaný barvení stránek(page
coloring), aby rozhodl, které stránky ze seznamu volných nebo nulovaných má přiřadit pro-
cesu. Leč jakýkoliv vedlejší užitek, který by mohlo přinést spojení dostupné fyzické paméti
do souvislého bloku, je více než silně převážen negativním efektem, který s sebou nese od-
stranění cenného kódu a dat z paměti.