pokracovanie:

A konečně, výrobci často proklamují, že jejich paměťové optimalizátory získávají zpět paměť
ztracenou paměťovými úniky. Toto je snad nejfalešnější tvrzení ze všech. Správce paměti ví
po celou dobu, jaká fyzická a virtuální paměť procesu náleží. Pokud však proces alokuje pa-
měť a kvůli chybě ji neuvolní (událost známá jako únik paměti), správce paměti nedokáže
rozpoznat, že se k alokované paměti od určitého místa již nepřistupuje a musí počkat do-
dokud se proces neukončí. Teprve pak může navrátit ztracenou paměť. Dokonce i u procesů,
které mají úniky a které stále běží, může správce paměti, jako důsledek redukování pracovní
sady získat nazpět fyzické stránky přirazené uniklé virtuální paměti. Tímto způsobem se
uniklé stránky dostanou do stránkovacího souboru a fyzická paměť se dá využít pro jiné účely.

Proto i paměťové úniky mají na dostupnou fyzickou paměť pouze omezený vliv. Skutečný
účinek mají úniky na spotřebu virtuální paměti, kterou Task manager (Správce úloh) nazývá
PF Usage (stránkovací soubor) a Commit Charge (využití paměti). Žádný nástroj nemůže se
spotřebou virtuální paměti udělat nic jiného, než že ukončí proces, který ji způsobuje.
Když to celé shrneme, zdravý rozum říká, že kdyby byla nějaká optimalizace paměti RAM
možná (a byla by realizována takovým množstvím malých firem), vývojáři společnosti Micro-
soft by měli dlouhou dobu na to, aby ji dávno integrovali do jádra systému.