kdysi kvůli brzkému vstávání do práce jsem používal budík na rádiu, co stálo kdesi na nábytku.
často tam hned pustili michala davida nebo podobný prasečí trus, to jsem vstal okamžitě, šel to vypnout - a bylo.

dnes už si pouštím hudbu podle svého vkusu, do práce dorazím s vyrovnanými čakrami, akorát nestíhám meetingy před 9h, hudebnímu budíkovi někdy nestačí ani hodina.