Jo sehnat přehrávač VHS je to nejsložitější, to se už snad nevyrábí.
Tak potom je potřeba koupit nějakou televizní kartu, což je trochu problém (jak se dneska už nevysílá analogově). Zase ono na VHS neni nijak extra kvalita, takže pokud to nebude vyložený aušus, mělo by to posloužit. Problém je, že obraz na VHS je různě poškozený a zejména značkové televizní karty to vyhodnotí jako protikopírovací ochranu a buď nahrávání stopnou nebo pozastaví a nebo pro jistotu smažou celou dosavadní nahrávku (podle jedné TV karty bylo autorsky chráněné i menu videorekordéru). Taky jsem si docela užil se dvěma kazetama NTSC (nevím proč táta tehdy koupil verzi NTSC, měla být v prodeji i SECAM, ale asi tomu nerozumněl, nebo už nebyla) a celkem zábava byla s kazetama z doby přechodu mezi SECAMem a PALem, ono celý SECAM a celý PAL je v klidu (TV karta to rozezná, nebo se jí to dá explicitně říct), ale jak se to střídá (byla doba, kdy jeden program vysílal pal a druhý secam), je z toho zmatek.
Jestli televizní kartu do počítače (PCI) nebo do USB asi nemá cenu řešit, stejně nebude na výběr. Už jsou jen čínské do USB.
A potom taky bude potřeba dostatečné úložiště. Dneska to neni problém, když já jsem digitalizoval, objevovaly se první terabajtové disky. Když počítám 4 giga na hodinu, tak kazeta E-240 zabrala 16 giga pokud na ní byly 4 hodiny a 32 giga pokud na ní bylo 8 hodin. To už k 500 gigovému disku není zanedbatelné, ale dneska, kdy nejmenší rozumné disky mají 4TB už tohle problém neni. Menší kompresi jsem zvolit nemohl, protože ten komresní algoritmus z nějakého důvodu považoval šum za důležitější a zaměřoval se především na něj.
Poslední částí skládačky je nějaká úprava, střih, katalogizace, ale to nijak nespěchá, důležité je z těch pásků nadělat data, jak máte tohle, tak si to můžete klidně pouštět jako na kazetě (jen to přetáčení je nesrovnatelně rychlejší).