velká disková cache ve windows

proti linuxu je docela malá. V linuxu je na to použitá klidně celá ramka. A když mám na linuxovém počítači 64 giga ramky, to je teprve keš. V kombinaci s pomalou fleškou a když spěchám na vlak je na průšvih zaděláno. Kolikrát jsem si odnesl prázdné soubory (samé 0x00, přičemž první poškozený měl začátek normální a 0x00 až někde dál) ani nepočítám.
Desítky teď pro změnu schovávají i tu hlášku, že lze zařízení vytáhnout. Ne odjakživa, ale od nějaké aktualizace se neukazuje. V linuxu zase jsou tři možnosti - vypnout, vysunout, odpojit a teď hádejte, která je ta správná (jestli se nepletu, odpojit jen odpojí souborový systém, vypnout uvede flešku do spánku a správně je snad vysunout), takže je to taky taková detektivka. A ta hláška se ukáže jako notifikace na hlavním panelu, ale třeba po půl hodině, a teď nevíte, už tam byla nebo ne? Zase linux ukazuje, který program brání vysunutí flešky, tohle se ve windows nedozvíte (zařízení nelze vysunout, protože existuje aplikace, která jej používá). V tomhle byly dobré Visty, které tu hlášku měly jako modální okno, stejně řešené to mají myslím dvoulitry (ono v těch vistách toho ze dvoulitrů bylo víc).
Diplomky, to jsme ještě nosili na disketách. A naprostá revoluce byly diskety ZIP, na které se vešlo asi 100 megabajtů. V době, kdy to škola pořídila to bylo už dost zastaralé, aspoň se to dalo sehnat levně. Nevím proč tehdy nepořídili DVD, v té době už byly dostupné a DVD-RAM bylo skoro ideální médium na přenos dat (flešky v té době měly 64, 128 a 256 mega, DVD-RAM mělo 4 giga).