Jak jsem se dřív rád vrtal v počítačích, tak jsem i rád sdílel svoje poznatky a vědomosti.
Teď už nesnáším, když se musím v počítači jakkoliv hrabat, ať softwarově, tak hardwarově. Vyřeším co musím a jsem rád, že to funguje, už ty krámy mám jen jako prostředek k práci, či zábavě. Takže už se mi ani nechce zabývat problémy jiných. I proto sem tak často nepřipívám.

Byly časy, kdy jsem řešil HW svýho počítače, hledal poměr cena/výkon (a taky spotřeba, hlučnost), kdybych tehdy dostal v práci služební noťas, tak bych uchcával a šťoural se, co je to zač.
Teď už sestavím počítač spíš podle rozpočtu plus-mínus co unese peněženka a detaily neřeším, nemám až takovej přehled a za ušetřený 3 stovky se mi s tím nechce dva dny přemýšlet.
V práci jsem dostal notebook, jen jsem si zjistil, kolik to má RAM, zapojil do dockiny a víc mě nezajímá. Prostě se to stalo pracovním nástrojem. A opět se opakuji - nechci nad tím přemýšlet a tím pádem nemám chuť řešit problémy jiných s něčím, co mě přestalo bavit.
A myslím, že nejsem jediný, koho to takto postihlo.