Taky přidám jeden drsnej:

Sedí manžel na chodbě před operačním sálem, chvílemi nervózně popochází, pak si zase sedne, pořád dokola... Po několika hodinách se otevřou dveře a na chodbu vstupuje unavený a smutný chirurg, pot se mu leje z čela. Pomalu si přisedne ke zhroucenému manželovi a tichým hlasem říká: "Dělali jsme co jsme mohli, ale bohužel,... vaše paní upadla do komatu..."
Manžel vytřeští oči a ptá se: "Co já teď budu dělat??"
Doktor: "No, budete se muset o ni denně starat. Každé dvě hodiny ji otáčet, aby neměla proleženiny, krmit ji hadičkou s umělou výživou, vyměňovat ji plíny, když se pomočí a umývat jí, když se pokálí... a přitom na ni budete muset vlídně mluvit, protože je možné, že všechno vnímá. Může se sice z komatu probrat za pár let ale taky třeba jen za pár dnů,... a pak se na vás usměje... ale taky může do komatu znova upadnout třeba na dalších pár let..."
Chlap mezitím pětkrát změnil barvu - zežloutl, zfialověl, zezelenal a totálně se rozklepal... Doktor se usměje, kamarádsky ho poplácá po ramenou a říká: "Nebojte se, dělám si prdel - samozřejmě zemřela!"