
Stručně, prosím!
Uff. Obrovská úleva. Už jsem si myslel, že takhle trpím jenom já. Moje rodná máti je schopná ze základního sdělení "potkala jsem sousedku" udělat desetiminutovej monolog, do kterýho zahrne i stvoření světa.
Že se to děje i jiným:
Pavel
Nejsme nakonec všichni z jednoho vrhu? Ta podobnost je až zarážející. A zdá se, že jak čas plyne, je to pořád horší a horší. Omdlím dřív, než se dočkám pointy.
...jak říká moje stará-manželka.



Začal mluvit od výstřelu Aurory, za chvíli se dozvíme, jak se jmenovala babička za svobodna, a ke konci, budem v obraze, kolik má doma králíků, a jak se jmenoje sousedův pes.
V klidu. Je to naprosto normální.
Jako kdyby ta scénka byla od nás doma...