Remarqua, Čapka či Hellera (Hlava XXII) jsem četl sám od sebe, to ani netuším, zda v povinné četbě bylo. Naštěstí naše profesorka na to dost kašlala; stačilo na konci roku ukázat k nahlédnutí Čtenářský deník. Jedinou starostí tedy bylo do něj opisovat (od někoho jiného) záznamy.