Četli jste povinnou četbu?

Ale ano, až na pár vyjímek. Takže se můžu chlubit znalostí veledíla "Práče". Co museli číst ti starší zde v Poradně musel být zážitek...

Jestli jsi přišel o Čuka a Geka, pak můžeš jen litovat.

Toto dílo jsme před pár lety našli na chalupě po původním majiteli,fakt cool četba.

Kurte, a co Pavlík Morozov?
O kterém kdysi Chruščov prohlásil - to byl pěknej parchant - potřeboval by do konce svýho života poslat na Sibiř.
A co Mladá Garda - to jsou vzpomínky. Fuj tajxl.
A Rudá záře nad Kladnem, a nebo Jak se kalila ocel.
bože můj, já jsem starej vůl.

Já se přiznávám, že tam mi moje paměť selhává. Ono to taky bude tím, že jsem ty knihy povětšinou ani nečetl - starší bratr s pečlivě vedeným čtenářským deníkem to zvládl za mě.
Ale knihy jako Čuk a Gek či Lovci mamutů mne neminuly, ty jsem četl - a navíc si na ně vzpomínám.

Rudí řádí nad Kladnem jsem nedočetl, snad se k tomu někdy dostanu.

Karle - neblbni, koleduješ si o infarkt.
To si raději dej, to co napsal Kurt - Lovci mamutů - to je velice čtivá kníííha. .

Skoro ne. Jen asi dvě nebo tři knihy. (1984, Starec a moře, Robinson Crusoe, to je asi vše...)

Jedinou mou prectenou povinnou cetbou bylo Romeo a Julie.

neviem ako v CR, ale u nas to bola dost bieda, vzhladom na to, ze ma odjakziva bavilo sci-fi a fantasy, tak ani moc nie - dokonca aj od Jula Vernea tam boli vacsinou dobrodruzne knihy

V čítance 7.třídy byl úryvek z Marťanské kroniky od Raye Bradburyho. Četl jsem tu knížku už asi 5x a pokaždý tam našel něco novýho. Poviná četba to nebyla, ale docela by mě zajímalo jestli je to tam ještě dnes.

Ano. Dodnes vzpomínám na své oblíbené hrdiny Kvakina a pana Bočana.

Přečetl jsem jen pár věcí z povinné četby. Honzíkova cesta, Malý Bobeš, Bruno, Výlety pana Broučka... to na ZDŠ. Na gymplu už asi nic, nepamatuju si... A nevrátil bych se k tehdejší povinné četbě ani teď.

Bylo jich fakt hodně a všechny jsme museli přečíst. Jinak to ani nešlo, naše profesorka byla tak rafinovaná, že po přečtení napsala test, kde se ptala na nejrůznější detaily. Např. z Nikoly Šuhaje ty různé nářeční speciality, příbuzenské vztahy, co kdo komu řekl, udělal, jak se skládalo seno atd atd. O*ebat to opravdu nešlo, takže chtě nechtě jsem museli přečíst spoustu dobrých knížek ale i šrotu. Siréna, Rudí řádili nad Kladnem (díky Karle), namátkou si vzpomínám na Hořící sníh, to mělo asi 600 stran a furt se bojovalo. Ale zase např. Hlava XX, Sophiina volba, Remarque, Čapek atd, to nebylo marný. Nakonec nám to nic neudělalo a sám od sebe bych se do spousty z nich nepustil.

Remarqua, Čapka či Hellera (Hlava XXII) jsem četl sám od sebe, to ani netuším, zda v povinné četbě bylo. Naštěstí naše profesorka na to dost kašlala; stačilo na konci roku ukázat k nahlédnutí Čtenářský deník. Jedinou starostí tedy bylo do něj opisovat (od někoho jiného) záznamy.

měli jsme povinný jen jednoduchý bolševický škvár, kterému rozumněla i učitelka (čili klasickou ani moderní světovou literaturu neznám).
nejstupidnějším hnusem, co jsem se donutil dočíst, byla majerové robinsonka. a když se to nakonec stejně nekontrolovalo, s povinnou četbou jsem navždy skončil.
učitelé byli většinou svině - místo aby mi dali pokoj a neotravovali, zabavili mi při hodinách několik desítek knih.

na průmyslovce už se to jmenovalo "doporučená četba", ale všechno jsem měl přečtené už ze zdš.

dnes mě užije leda na komiksy.

Já už si pamatuju jen to, že jsem se byl donucel přečíst Psohlavce od Jiráska. Nebylo to až tak špatný, až na to, že pro děcko na základní škole to bylo dost těžká a hutná četba. Dnes bych z toho měl víc, tehdy jsem byl jedinej z celé třídy (možná i ročníku), kdo to četl (protože jsem z toho dělal i referát).
A taky jsem myslím četl Čuka a Geka. Víc si nepamatuju, už je to zamlžený. Stejně jsem nejraději četl pohádky a to mi zůstalo - čtu fantasy.

Vidím, že Čuk a Gek zanechali nesmazatelnou stopu v našich myslích...Pro ty, kdo netuší, malé připomenutí:

http://kyklop.bloguje.cz/196540-ohlednuti-i-8211-z e-ctenarskeho-denniku.php

K pochopení, jakým způsobem Arkadij Petrovič Gajdar do svých knih pro děti vkládal sovětskou realitu, postačí tyto krátké ukázky.

Žili s matkou velmi daleko v ohromném městě, nejkrásnějším na světě.
Nad věžemi toho města se ve dne v noci třpytily rudé hvězdy.
A to město se jmenovalo Moskva.
(...)
Na jedné stanici zastavili právě vedle mohutného obrněného vlaku. Z věží hrozivě čněla děla, přikrytá plachtami. Krasnoarmejci vesele podupávali, smáli se a plácali rukama v palčácích, aby se zahřáli.
Ale jeden člověk v koženém kabátě stál u obrněného vlaku mlčky a zamyšleně. A Čuk s Gekem usoudili, že to bude jistě velitel, který stojí a čeká, nepřijde-li od Vorošilova rozkaz, aby zahájil proti někomu boj.
(...)
Čuk s Gekem se na sebe podívali. Uhodli hned, co to je. To v daleké, předaleké Moskvě pod rudou hvězdou na Spasské věži bily zlaté kremelské hodiny.
A těmto zvonům naslouchali nyní před Novým rokem lidé v městech, v horách, ve stepích, v tajze i na širém moři.
A jistě i ten zadumaný velitel obrněného vlaku, který neúnavně čekal na rozkaz od Vorošilova, aby zahájil boj proti nepříteli, slyšel tohle zvonění také.
Pak všichni povstali a ještě jednou si popřáli navzájem do nového roku štěstí.
Co je štěstí, to chápal každý po svém. Ale všichni věděli a chápali, že musí čestně žít, mnoho pracovat a vřele milovat a chránit tuto ohromnou a šťastnou zemi, která se jmenuje Sovětský svaz.

Co mě děsí je, že jsem teď na netu našel tuhle diskuzi

http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep_tree.as p?all=yes&id=10524194&typ=0

Já si pamatuju, jak dělali čurčchely, tj namáčeli ořechy v nějakým sajrajtu a navlíkali na nit. Ale co mě dostalo, jak pěstovali každej jeden meloun a oba je pak poslali soudruhu Leninovi. To bylo snad ve 2.-3. třídě, strašný.

Cuk a Gek je brnkacka. Ale takovy Timur a jeho parta - to je panecku narez! Ja ty povinne cetby na zakladce utrpel temer vsechny (matka ucitelka me do toho nutila). Na prumce jsem to uz ale sintoval jak se dalo. Kruty detsky horor "Honzikova cysta", "Letadelko kakane" a podobne detske slataniny jsem mel vlastne uz prectene pred nastupem povinneho vzdelani. Do ceho me ale nikdy nikdo nedonutil, je Babicka Bozky Frickove. Tuhle zrudnost meli obradne spalit na pentagramu za mumlani enochianskych invokaci. Konias byl svetec...

Jó, Timur! Toho jsem taky četl, jen nevím, jestli jsem musel a ani nevím, jestli jsem to vůbec dočetl. Bohužel jsem byl ještě telecího věku a tak jsem skryté "výchovné" myšlenky nějak nepostřehnul.
A Bábrdli jsem taky četl, to jsem zkusil dokonce dobrovolně, ale protože to bylo napsaný opět tím těžkopádným staročeským stylem, tak jsem se moc daleko nedostal, dokonce ani nestihla umřít.

Mně se naštěstí Šuk a Drek vyhnuli (měl jsem štěstí na učitele, kteří to "nežrali", zato nám cpali do hlav celkem rozumné knížky a znalosti), ale Babička mě neminula a tu jedinou jsem nečetl, k této knize mám od útlého mládí bytostný odpor (a sám nevím proč).

Jinak čtu hodně a rád. Teď mám v plánu znovu přelouskat všechno od L. Součka. Jeho styl psaní se mi vždycky líbil a Tušení stínu/souvislosti už nečtu kvůli jeho teoriím, ale tomu, jak báječně se to čte. Totéž platí o trilogii Cesta slepých ptáků/Runa Rider/Sluneční jezero

Ludvik Soucek psal ctive, poutave a nadherne. Hernajs, navnadil's - mam ted prd co cist, tak se na jeho knihy znovu vrhnu. Dik za pripomenuti. BTW: "Bohove Antlantidy" (casovka) - znas?

jj, mám úplně všechno. Zapomněl jsem na Blázny z Hepteridy, to je taky DOST dobré, obzlváště ty kousavé komentáře hlavního hrdiny

...co Souček? Ale takový J.M. Troska - to bylo počteníčko.
a když jsem se kdysi dopídil, že soused v ulici, má svázané všechny ročníky Mladý hlasatel - to jsem slintal.

Troska, toho si rad prectu i ted. Kdyz jsem se dostal ke knize, kterou jsem jeste necetl, precetl jsem to jednim dechem a vse ostatni slo stranou.

Blázni z Hepteridy jsou perfektni, na svou dobu vzniku přímo zjevení. Skoro kyberpunk. Mám to moc rád, ale nemám origoš Karavanu, ale jen její kopii.
Úplně všechno? Obrazový opravník obecně oblíbených omylů, Války, vojáci, fotografie a Jak se světlo naučilo kreslit taky? (To poslední jsem nečetl, nemám.)
K Součkovi, Bradburymu a Heinleinovi mě přivedl táta a jsem mu za to vděčný. P. K. Dicka jsem si už našel sám.
Nevím o tom, že by něco z toho bylo v povinné četbě, úryvky z Marťanské kroniky byly v čítance, ale to už tu někdo psal....

NEEEEE!!!!!

Já nečetl takové ty "politické". Nicméně Knihy jako Malý Bobeš snad 3x - i když i to byla "politická".
F L Věka jsem si přečetl až okolo dvaceti let (ve škole mne to vůbec nezaujalo) a takového pana Broučka se chystám poprvé přečíst až dočtu "Stopařův průvodce po galaxii" a další související díly (jsem v restaurantu na konci vesmíru).
Docela by mne zajímalo, jakou povinnou četbu mají dnešní děti.

jasně - jenže Bobše jsi mohl číst a to "politično" tam nebylo tak očividné (víceméně se to projevovalo jako popis nuzného proletářského života a nebylo to míněno jako reklama na komanče) jako u komančských "majstrštyků" typu Jak se čuralo na rozžhavenou ocel..

Obávám se, že dnešní děti moc číst neumí.

Myslím, že po Restaurantu na konci vesmíru s tím můžeš skoro skončit. Další díly jsou proti těm prvním dvěma majstrštykům poloviční. I když - taky se to dá přečíst.

hmm..ja cetla vetsinu krome tech co me vylozene nezaujaly..

popravde receno, povinnou cetbu jsme uz ani nemeli, jen doporucenou ;)

cetla jsem to, co me bavilo a casto jsem si pujcila v knihovne knizku, o ktere jsme se treba zrovna v literature ucili a me jeji dej zaujal.. mnohem vice to byla literatura svetova.. ceska me az na par svetlych vyjimek nebrala.. takze precteny mam napriklad i takovy Dekameron :)

poklady typu Cuk a Gek me uz minuly, takze vubec neznam.. jen jsem nedavno videla .. ehm, takovou parodii Radsi nebudu zminovat, co kdyz sem chodi i deti..

dal .. babicka.. hehe, tu jsem zkousela nekdy snad jeste na prvnim stupni a desive se mi to nelibilo, takze cteno, ale nedocteno :)

Četl jsem všechny knihy z povinné četby, co mi zaujaly a za to stály, vybral jsem tedy první možnost v anketě

Moc jsem tomu nedal. Jediné, co stálo za to, bylo Kdo chytá v žitě od Salingera.
Na gymplu už nebyla ani povinná četba, ani doporučená, ale souvislá četba.
Měli jsme ale výborného češtináře, ten na to dost prděl. Místo toho někdy donesl
sbírku básní od nějakého nihilisty a vždy v nejlepším přestal, když došlo na sex.
Pak měla knihovna vždy zvýšenou návštěvnost, šel na to chytře.

Když už to Havloun po třech letech vytáhnul..

Minulý týden jsem objevil a na jeden zátah přečetl mou oblíbenou dětskou knížku, Neználek ve Slunečním městě

Jo, ta byla moja oblíbená. Úplnej ideál fungujícího komunismu. Ale to jsem pochopil až mnohem později.