Moc jsem tomu nedal. Jediné, co stálo za to, bylo Kdo chytá v žitě od Salingera.
Na gymplu už nebyla ani povinná četba, ani doporučená, ale souvislá četba.
Měli jsme ale výborného češtináře, ten na to dost prděl. Místo toho někdy donesl
sbírku básní od nějakého nihilisty a vždy v nejlepším přestal, když došlo na sex.
Pak měla knihovna vždy zvýšenou návštěvnost, šel na to chytře.