Čtrnáctiletý mladík často, až několikrát denně, masturboval svižným přetahováním předkožky přes žalud.
Po několik měsíců žil ve stresu, když byl zcela nevhodně poučen literaturou a rodiči o škodlivosti masturbace na další pohlavní život (riziko pozdější impotence vyčerpáním „přírodou přiděleného počtu ejakulací“) a možnosti vážného narušení celkového zdravotního stavu (klasické informace o „vysychání míchy“ a další výmysly). Hledal způsob, jak přerušit bludný kruh mezi fyzickou potřebou působit si příjemné věci a vědomím, že si tím vážně škodí. Za viníka označil předkožku, domníval se, že když nepůjde přetáhnout, bude všechno v pořádku. Toho se snažil dosáhnout použitím vteřinového lepidla. Poprvé k tomu došlo bez potřeby lékařské asistence - vše se spravilo v krátké době samo. Při druhém pokusu byl mladík důslednější - užil více lepidla, předem osušil dle návodu lepené plochy a odmastil je. K lékaři přišel druhý den pro bolesti penisu, zejména při erekci, které ani tímto drastickým způsobem nedokázal zabránit. Lékaři nalezli zarudlý žalud a slepenou oteklou předkožku s drobnými trhlinami. Po aplikaci antibiotické a znecitlivující masti se mladíkovo poranění zhojilo bez dalších komplikací. Po odborném vysvětlení problematiky fyziologické potřeby masturbace, zboření mýtů se více neobjevil.