Dnes je památný den, hodný zaznamenání!
Přátelé i nepřátelé,
dnešního památného dne se stala velevýznamná událost, jež stojí za zápis do všech i sebebezvýznamnějších kronik a za každoroční připomenutí.
Dnes se tedy stalo, že přišel na svět můj synek, což je událost hodná oslavy.
Tedy přátelé, celý tento víkend pijte na jeho zdraví, pějte oslavné ódy a andělské chorály, neb tak je to správné.
Já tak učiním až zítra, ale o to důkladněji. Dnes snad jen pár panáčků vodky, zítra musím řídit.
Už máš založené nicky sak a sak ml.?
To ať si udělají sami.
Přidávám se s gratulací. A musím se přiznat, že Tě obdivuju, nechápu, kde dnes lidi berou odvahu mít děti.
Možná někteří přebírají odpovědnost za svojí (naší) budoucnost. Nerazí heslo po nás potopa. Nutí to k odpovědnosti za budoucnost a to doslova i tu vlastní. Rodina byla celá staletí základem společnosti, její přítomnosti i budoucnosti. Proč bychom to, poblázněni moderní dobou, měli měnit?
no, nežiju si vyloženě špatně, ale ze dne na den se může něco posrat a půjde všechno do kytek. Představa, že mám pod sebou ještě další hladový krk/krky mě momentálně děsí. Pravda, teprve mi je čtvrt století, tak na to asi mám čas, ale přemýšlím nad tím už delší dobu.
EDIT: budoucnost lidstva mi je ukradená, pokud budu mít děti, bude to čistě ze sobecky citových důvodů.
To není odvaha, mít děti. To je povinnost každýho jedince, zachovat rod. Naopak - je to zbabělost, když někdo děti mít nechce a výmluva typu "děti v týhle době" je největší lhaní si do kapsy. Za hospodářský krize se děcka taky rodily, za války i v tuhých poválečných letech. Spíš si teď žijeme v přepychu a blahobytu, když se podíváme do minulosti. Posrat se může cokoliv kdykoliv, ale to bysme nemohli dělat nic, pokud bysme měli jen obavy z budoucnosti. Co měli říkat židé za války? Výmluvu na "tuhle dobu" neberu. Věk na děcka máme jen jednou, až to prosereme, bude pozdě. Nechcu mít doma pubescenta v šedesátce, chcu blbnout s děckama dokud na to mám sil.
A ještě jsem zaznamenal jeden druh výmluvy, tedy většinou u chlapů, co už nějakou ženskou mají, ale ač by žena děti chtěla, chlap nechce. Chlap se vymlouvá na:
- máme hypotéku
- platíme auto
- nemohli bysme si dovolit tohle a tamto
atd.
Většinou to však není o penězích, ale o tom, že by museli slevit ze svýho pohodlíčka, nemohli by sedět u počítača, chlastat pivisko, válet se na gauču, cestovat a užívat si. A tohle jsou jen hnusní sobci. Takovýho jedince bych za fotra nechtěl. Děcko nechce ani tak moc peněz, ty se vždycky najdou, pokud to tomu děcku chceš dát. Děcko totiž bere osobní čas a to se nedá vyvážit penězi.
Prasošu, budu ti oponovat. Dítě miluje pouze rodič (zřejmě kvůli zkroucení vlastní genetické informace a zhroucení vlastní mentální schopnosti), zbytek světa jej pokládá za nekompatibilní entitu, která pouze ukrádá to minimum klidu, jenž mu /tomu světu/ zbývá po splnění si svých povinností. Nechtěl bych se tě dotknout, ale jsi v souvztažnosti se svým syslem pouhý parazit v globálnějším důsledku soužití s okolním (většinou nekoherentním) systémem sousedů. Nenávidím děti, takžto kudlanky bezbožné. Tak pravil mif.
Take jsi jim byl
Lituju, že jsem nepošel po porodu.
Ale seš srabák to napravit, co?!
Mám pocit, že jsem zasáhnul husu.