Nechci být pochován na hřbitově, ale doma pod lípou

tož to už sem viděl

Slobodan Miloševič, nebo něco jiného jsi viděl?

Za sebe můžu říct, že pražáci taky pražský piva nepijou. Ty akorát vyvážíme na vidiék.

Přesně toto si přál můj pradědeček, o kterém byl natočen i televizní seriál "Muž, který nesmí zemřít". Nevím, jak se to tehdy povedlo, ale skutečně zůstal někde poblíž domu nebo v domě. Po válce to asi nebyl takový problém jako dnes. Vzpomínám si ještě, jak jsem jako malý kluk rád poslouchal babičku, když o tom vyprávěla. Když pradědeček umřel, chtěli aby zůstal "doma". Zavolali lékaře, který konstatoval, že je mrtvý a napsal úmrtní list. A než přijela pohřební služba, tak ho "uklidili". Když pak přijeli a pradědečka nenašli, začli hystericky volat, že se stal zázrak, že ožil a viděli ho odlétat jako mrak k obloze. Shodně to tvrdili všichni pozůstalí, pohřebáci prý nadávali a pak odjeli. Když jsem dům přestavoval v 90. letech tak jsme (naštěstí) nic nenašli. Zbývá prohledat zahradu, nemáme tam sice lípu, ale jabloně

Motto:
Prach jsi a v prach se obrátíš.
Nenapsal jsi však jak tam chceš spočinout. Zda-li jako hnijící maso nebo nezávadný popel. Když jako urna s popelem, tak se ouředníků ptát nemusíš. Otázka je jak to uhlídáš, aby tě tam někdo z blízkých spolehlivě uložil.
My takto na lodžiji máme strýce. Manželka má rodiče na záhradě, kde se cítili nejlíp. Já bohužel v hrobce, vyplynulo to z vesnické tradice pohřbů. Nyní bych je nechal větrem rozfókat na lóčce zelené a nemusel se starat o chátrající hrobku.

Toš strýcu, nechaj sa zvraždiť a vrah nech tvoju mrcinu zakope na záhrade. Snáď by sa to dalo nejako dohodnúť s miestnymi rómami.

" Strýcu, a jak to byvo na vašú svatobnú noc ???"
"...Nóóó a na tretí den....a na tretí den . . .
...a na tretí den sem sa išeu vyščat. "

Pôvodne som si myslel, že si Mirek robí srandu a chcel som odpovedať: "Keď je problém s pochovaním, tak sa daj po smrti vypchať!"