Hodně OT: trocha alkoholu+já=časoprostorová deformace?
Vím, že to sem asi nepatří, ale zažil jsem takovou věc...
tady to překopíruju z volnýho vyprávění..
Jdu si takhle od evicky domu, rozhod jsem se ze pujdu pesky az na karlovo namesti. Prochazecka super, nadherny pocasi ted bylo, takze fakt krasna prochajda a znovu jsem si zamiloval prahu. Po ceste udelam par kycovitejch fotek, parkrat si zavazu rozvazujici se tkanicku...Fakt krasna noc na prochazku...Az jsem dosel na karlak a tam zustavam stat v nemem uzasu! Atrium - nakupni stredisko- vitejte!!
Bozi rikam si, nakoupim si zradlo na vikend, nemusim uz potom nikde lozit z koleji!....prijdu bliz k atriu a vidim, ze tam maji i billu a tak uz skoro bezim radosti..
pribehnu k samooteviracim dverim, ty se otevrou naprosto automaticky, jako by na to nemely vlastni nazor a vstoupim dovnitr...Sejdu po schodech do nakupniho centra a tam vidim pozavirene vylohy. Ale spousta obchodu je otevrenych. Jen v nich neni nikdo kdo by prodaval..Jen v dalce poletoval kousek hajzlpapiru, mozna aj se zahnedou v zakrutu..Tak jsem z tama odesel, asi to byla nejaka casoprostorova deformace, rekl bych takhle z hlavy
Co si myslíte, že jsem tam tehdy zažil? Obyčejný obchodní centrum zavírající v osm večer?
Chytla tě policie nebo nějaká bezpečnostní agentura?
Mě se stalo něco podobného před čtyřmi lety, když se mi nerodil syn tak jako správnej otec sem ho šel z kamarády pořádně podlejt do hospody. K ránu když jsem se vracel domu tak jdu okolo místního baru, koukám ze se tam svítí tak zkusím dveře a bylo otevřeno. Tak si sednu k baru a koukám že nikdo nikde, tak jsem si myslel že barman je na záchodě nebo vzadu ve skladu. Najednou se rozječel alarm, naneštěstí zrovna jela okolo policie tak přišli dovnitř a ptali se co tu dělám a kdo jsem. Pochvíli přišel i kamarád (majitel baru) protože mu ten alarm volal na telefon, naštěstí se všechno vysvětlilo. Barman co zavíral zapomněl zamknout, v baru se nechává normálně svítit i když je zavřeno, já ztratil pojem o čase. Tak jsme si z majitelem dali pár piv a pár paňáku když už jsem ho vytáhl z postele. Asi za dvě hodiny přišla ranní směna, tak jsem pokračoval skoro do odpoledne.
Jsi duch, či jsi to přežil?
Přežil, ale takovou kocovinu jsem nikdy neměl.
praveze i z nejaky bezpecnostni agentury jsem mel strach, ale stejne tam nikdo nebyl..No nevim, bylo to divny:)
po kalbě se dějou divný věci, ale to jen proto, že to divně vidíme a díky alkoholu to dokážem celkem s nadhledem vstřebat.
Taky s dovolením přidám jednu svojí alko-story.
pátek, cca kolem jedný ráno, rande se staronovou známostí se překulilo do obyčejné chlastačky. V silné, ale svěží opilosti vykročíme z baru do ulic a vlastně ani nevíme kam jdem. Jestli, kní, ke mě nebo si to rozdáme v prvním průchodu, nepřemýšlel jsem o tom, prostě jsme šli, smáli se kravinám, odírali ramenem zdi kolemjdoucích domů a myslím že jsem se i poblil. Po asi 20ti minutách, které nám stačily zhruba na 700 metrů jsme došli k místnímu hotelu. Bez sexu v průchodu, peněz a servítek jsme si nakráčeli na jakýsi nóbl raut kravaťáků na který nás nalákal saxofon právě hrajicí oldskůl kapelky. S naprostou suverenitou jsem chytl "kamarádku" za ruku a vtáhl ji mezi intelektuálně a důležitě přemýšlející kravaťáky a jejich rozmazlené dámičky, které mi svými slovy a výrazy ve tváři připomínali nadmíru spokojené zákaznice teleshopingu na novej multifunkční vibrátorek.
Celou situaci jsem plně chápal. Jsme na cizím rautu, dost nevhodně oblečeni a každej na nás zírá jak kdybysme byli teroristi a byla jen otázka několika vteřin, kdy nám nějakej bachař ukáže cestu ven. Alkoholem naplněn, tudíž i sílou a sebejistotou jsem začal jednotlivé hloučky lidí zdravit, usmíval jsem se, mezitím jsme došli k podiu a já sebejistě něco zašeptal hudebníkovi, už ani nevím co, podali jsem si ruku, šli jsme dál, prvnímu chlapovi jsem podal ruku s dotazem, že jsme se dlouho neviděli, načež jsem se ztratil zase k jinému hloučku až jsme se konečně probrali k nádhernému obrovskému švédskému stolu přecpaným kuřecími, vepřovými řízky, tatarákem, stejky, miliónem druhů jednohubek, dezertů, uzenim a vše zakončené hromadou chlastu na konci stolu. Již s žitou suverenitou jsem se do všeho hladově pustil, ostastně můj žaludek potřeboval srovnat. Stále jsem mával na hloučky lidí, které jsem ještě nepozdravil, vzhledem ktomu že mě nikdo neznal, tak pro jistotu na pozdrav odpovídali všichni a u toho jsem se cpal a cpal a cpal, "kamarádka" po chvilce absolutní nechápačky začala ostýchavě strkat do té hromady žrádla i svoje něžné ruce s novými gelovými nehty. Vše jsem proplachoval několika druhama chlastu, které jsem ani nedopíjel, stejně jako jsem vracel nakousané stejky, řízky na stůl. Po hodině naprostého a šíleného žrání jsem usoudil, že by to stačilo. S několika lidmi jsem i mluvil, ale ani nevím co za kecy jsem do nich tlačil a jestli mi to žrali. Po hodině a půl jsme raut opustili ve spokojeném přežraném stavu a taky už na nás lezla únava.
Co bylo dál si domyslete :)
Každopádně tohle rande zapůsobilo, ale dodnes nechápu, kde se ve mě vzal tak přesvědčivý herecký výkon. (příběh starý cca půl roku)