Mě se zase jednou stalo, když jsme někam jeli s mámou, že máma nějak nestíhala (musela se líčit či co - ženská no), a tak jsem jí řekl, že půjdu na autobus napřed, abych s ní pak nemusel běžet a zeptal se jí, na kterou stanici autobusu mám jít. Ona na to: "Do Honic ne ke kostelu." Čárku jsem teď nenapsal úmyslně. Z její věty také nebyla poznat. Šel jsem tedy ke kostelu, ona do Honic, samozřejmě jsme se nesešli a já ještě dostal na zadek.

Tuhle "dvojotázky" s "alebo" mě také vadí

Moja odpoved ja Ano.

Raději odpovídám polopaticky celou větou:
Ano, půjdu s tebou.
Nepůjdu s tebou, budu doma.
Nepůjdu s tebou, jdu k Frantovi opravit počítač.