kdyby se mě tohle stalo, asi bych si vzal na nějakou chvilku v práci dovolenou a asi bych se věnoval nějaké práci doma, abych přišel na jiný myšlenky, auto potřebuje poopravit, zahrada pokopat.....

Z vlastní zkušenosti bych zrovna toto řešení nedoporučovala. Zažila jsem osobní tragedii (detaily si s dovolením nechám pro sebe, ale bylo to dost šílené). Přežila jsem to díky tomu, že jsem právě musela dělat vše, co bylo potřeba, že jsem prostě musela "fungovat" pokud možno normálně. Bylo to hrozně těžké, ne-li nemožné Ale myslím, že díky tomu "normálnímu životu" a "běžným povinnostem" jsem se tenkrát nezbláznila nebo neskončila nějak blbě.

Kdybych si tenkrát mohla vzít dovolenou od práce a povinností, tak bych - upřímně řečeno - stejně nebyla schopná nic kloudného udělat, akorát bych pořád přemýšlela nad tím, co se stalo. Měla bych příliš mnoho času na myšlenky, které by se motaly v kruhu, protože zpětně už stejně nic vyřešit nešlo, jsou věci, které se nedají napravit.