Vaše začátky s PC
Ahojky.Tak jsem se rozhodl že se vás zeptám jak jste začínali s počítači.Já asi nějak takhle.
Stalo se to dost dávno a tehdy mi bylo asi šest let.Jdeme si takhle s tátou po lese a najednou bác ho málem se natáhnu o nějaký krám co se válel v trávě.Tehdy jsem byl celkem zvědavý no pochopitelně hned šupity a začnu danou věc zkoumat.Byla to obyčejná taška spíš brašna.Tak jí zvednu a hele něco v ní je!No tak se tak začnu dobývat do té tašky taťka na mě křičí ať to nechám ležet jenomže já se nedal odradit.To co jsem tam asi po pěti minutách zdoláváni našel mě ůplně ohromilo.Byl to notebook očividně hodně starý a až taky trošku okřápaný.Hrobové ticho protnul až táta s jeho dotazem Cos to našel.No co nebyl čas to zkoumat podrobněji zvlášť když se začalo schylovat k pěknému dešti.Došli jsme domů a máma hned spráskla ruce Co to zas táhneš(Měl jsem ve zvyku tahat různé šunty s doměním že by se to mohlo hodit a měli jsme toho pak plnou zahradu)Doma jsme ten zázrak položili na stůl a já čuměl jak na zjevení.Táta při bližším ohledáni brašny našel i nabíječku a nějaké papíry ale ty jsme zahodili.Zeptal jsem se táty co to je a táta řekl že to je počítač.No tehdy jsem byl ve třídě asi jediný kdo ho ještě neměl(Já jsem pomalu ani nevěděl k čemu to je dobré)takže jsem se hned radoval že konečně nebudu outsider.No jenomže moje radost netrvala dlouho.Po desetimunutovém zapojévání a hledání zapínacího tlačítka se PC rozjel!!!!Byl moc tichý bylo jenom slyšet cvrdlikání hardisku a hukot zdroje.Chvíli trvalo než se pc prokousal až k bootování na obrazovce se objevilo logo Widlí 3.11 ale bác ho počítač chce heslo.No a je po radosti.Taťka marně zkoušel různá hesla ale bez ůspěchu.Takže se nedalo nic dělat taťka sbalil milý noťák a odnesl to strejdovi který mě neznámým způsobem heslo obešel no a po seznámení taťky s ovládáním už jsme začali z průzkumem.První na co taťka kliknul byl nějaký prince.Ihned po spuštění taťka nemohl přijít na to jak se to ovládá.naštěstí máma a já jsme byli už trošku více zruční v paření her(Doma jsme měli staré televizní hry)takže netrvalo dlouho a máma procházela prvním levelem.Další hrou na kterou jsme narazili byl BIOMENACE to zae učarovalo mě.Pak tam byl milionář ten se zamlouval tátovi.No a tak byla zábava pro celou rodinu.Jednou když mě bolely zuby mě máma donutila abych si ho nechal vytrhnout pod podínkou že si budu moc chvíli zahrát BIOMETÁK.Ale rodiná idilka s notebookem neměla trvat dlouho.Jendoho dne pc oznámil chybu disku a bylo po ptákách.Disk patrně odešel(Co by jste chtěli po notebooku z roku 1989)což nikoho nepřekvapilo protože PC toho i vizuálně mělo za sebou více než dost.Naštěstí mě opět zachránil strejda který našel doma zrepasovanou Pentiu jedničku takže za pár týdnů jsem zase sedával u PC a tentokrát pařil spíše Jazze.Takže to je můj příběh.
Změna předmětu, původně: Vaše začátky z PC. (shark.jd)
Tady máte upravenou verzi nějak mi to nejde editovat no
Ahojky.Tak jsem se rozhodl že se vás zeptám jak jste začínali s počítači.Já asi nějak takhle.
Stalo se to dost dávno a tehdy mi bylo asi šest let.Jdeme si takhle s tátou po lese a najednou bác ho málem se natáhnu o nějaký krám co se válel v trávě.Tehdy jsem byl celkem zvědavý no pochopitelně hned šupity a začnu danou věc zkoumat.Byla to obyčejná taška spíš brašna.Tak jí zvednu a hele něco v ní je!No tak se tak začnu dobývat do té tašky taťka na mě křičí ať to nechám ležet jenomže já se nedal odradit.
To co jsem tam asi po pěti minutách zdoláváni našel mě ůplně ohromilo.Byl to notebook očividně hodně starý a až taky trošku okřápaný.Hrobové ticho protnul až táta s jeho dotazem Cos to našel.No co nebyl čas to zkoumat podrobněji zvlášť když se začalo schylovat k pěknému dešti.Došli jsme domů a máma hned spráskla ruce Co to zas táhneš(Měl jsem ve zvyku tahat různé šunty s doměním že by se to mohlo hodit a měli jsme toho pak plnou zahradu)Doma jsme ten zázrak položili na stůl a já čuměl jak na zjevení.Táta při bližším ohledáni brašny našel i nabíječku a nějaké papíry ale ty jsme zahodili.Zeptal jsem se táty co to je a táta řekl že to je počítač.No tehdy jsem byl ve třídě asi jediný kdo ho ještě neměl(Já jsem pomalu ani nevěděl k čemu to je dobré)takže jsem se hned radoval že konečně nebudu outsider.No jenomže moje radost netrvala dlouho.Po desetimunutovém zapojévání a hledání zapínacího tlačítka se PC rozjel!!!!Byl moc tichý bylo jenom slyšet cvrdlikání hardisku a hukot zdroje.
Chvíli trvalo než se pc prokousal až k bootování na obrazovce se objevilo logo Widlí 3.11 ale bác ho počítač chce heslo.No a je po radosti.Taťka marně zkoušel různá hesla ale bez ůspěchu.Takže se nedalo nic dělat taťka sbalil milý noťák a odnesl to strejdovi který mě neznámým způsobem heslo obešel no a po seznámení taťky s ovládáním už jsme začali z průzkumem.První na co taťka kliknul byl nějaký prince.Ihned po spuštění taťka nemohl přijít na to jak se to ovládá.naštěstí máma a já jsme byli už trošku více zruční v paření her(Doma jsme měli staré televizní hry)takže netrvalo dlouho a máma procházela prvním levelem.Další hrou na kterou jsme narazili byl BIOMENACE to zae učarovalo mě.Pak tam byl milionář ten se zamlouval tátovi.
No a tak byla zábava pro celou rodinu.Jednou když mě bolely zuby mě máma donutila abych si ho nechal vytrhnout pod podínkou že si budu moc chvíli zahrát BIOMETÁK.Ale rodiná idilka s notebookem neměla trvat dlouho.Jendoho dne pc oznámil chybu disku a bylo po ptákách.Disk patrně odešel(Co by jste chtěli po notebooku z roku 1989)což nikoho nepřekvapilo protože PC toho i vizuálně mělo za sebou více než dost.Naštěstí mě opět zachránil strejda který našel doma zrepasovanou Pentiu jedničku takže za pár týdnů jsem zase sedával u PC a tentokrát pařil spíše Jazze.Takže to je můj příběh.
Jsi grafoman.
Původně to mělo být jenom pár řádků ale pak jsem se do toho zažral no a šlo to samo.....
Odstavce tomu moc nepomohly, pořád je to jenom neupravená snůška písmen. O přímé řeči jste se ve škole bavili?
Bavili ale já neumím psát uvozovky
Shift+ů
Díky.
No jsi mládě, já jsem před lety sepsal blábol na svůj blog.
Nádhera. Já zase splácal obrázek mých "mobilních počítadel".
pda-lk.jpg
Já toho mám sbírku
Pěkné. Já mám na tom obrázku pouze věci, co jsem je používal "v terénu". Jsi mě inspiroval. Také asi někdy prolezu šuplíky a nafotím poklady. Zrovna logáro mám jako nové a s dětmi jsme si dávali závody. Holky kalkulačky, já logáro a násobili jsme
Škoda, že nemám super stroj Nisa.
Atari Portfolio měl kamarád, to jsem děsně chtěl, byl jsem ještě na základce.
To byl super stroj. DOS příkazy... Mrzí mě, že ho nemám. Debil jsem se ho zbavil.
A dokonce se i proslavil ve filmu. Nějaký klučina ho připojil k bankomatu... Myslím, že to byla nějaká komedie s cestováním v čase.
Toho tvýho HPíka si pamatuju
Zdravím všechny, můj příběh není nic zajímavého, ale je fakt, že jak už máme v životě hodně těch okamžiků tzv. POPRVÉ, tak i v tomto případě je moje první setkání s počítačem celkem stále živé. Na gymplu těsně po revoluci už nemohli vyučovat ty komunistické voblbovačky, tak nasadili předmět "Počítače." Moc jsem si pod tím představit neuměla, spíše jsem od toho čekala vyšší matiku, než tu, se kterou jsem už tenkrát trochu bojovala.
Ale na konci roku bylo za 2, takže pohoda, ne? 
Taky že jo, vecpali nás do místnosti minikabinetu (jinou učebnu na to zatím vyhrazenou neměli), přišla starší votrávená "předdůchodkyně", sedla si k čemusi velkýmu, kovovýmu s tolika čudlíky a představila nás: "Toho je IQ 151." Jojo, přesně tak, hodně z vás asi bude vědět. Pak nám ukázovala jakési ty příkazy, který se mi příčily, nechápala jsem, k čemu mi proboha je, aby kurzor šel doleva nebo doprava...? Odříkala si to tam a za 45 min odešla. My jazykově nadaní seděli ještě chvíli s pusou otevřenou, kluci zajásali.
Pak byla dlouhá doba těch domácích Atari na kazety (a jim podobné), v každým pokojíčku to děckám zrčelo a dělalo ten typický zvuk a když se zadařilo, ejhle, mohla jsem si u kamarádky zahrát Olympiádu nebo Tenis.
Do 10 min. mě to ale přestávalo bavit, ty hry byly šíleně jednoduchý a ta muzika .... ? Dodnes ji slyším.... 
Mějte prima den.
Kari