Rád ukojím tvoji zvědavost a protože jsi, zdá se, duše zvídavá (a já duše ukecaná), tak poněkud podrobněji:
Když připojíš zdroj k síti, tak se nejprve spustí malý pomocný měnič, je to ten, co dodává +5VSB (a co občas svítí myší a klavesnicí). Teprve potom (za vteřinu, za hodinu, druhý den ...) se díky napětí z tohoto měniče a povelu z desky spustí vlastní výkonová část.
Z hlediska přechodových jevů je tedy naprosto lhostejné, jestli se výkonová část zdroje spouští (téměř) okamžitě po připojení síťového napětí, nebo bylo síťové napětí připojeno kdysi v minulosti a mezitím proběhlo několik zapnutí a vypnutí. Pro výkonovou část je to naprosto stejné. Možná lze namítnout něco o nabíjení kondenzátorů v síťové části, ale tam je to dostatečně ošetřeno sériovým termistorem. Ostatně závada v této části se vyskytuje dost vzácně a např. u AT zdrojů si s tím hlavu nikdo nelámal a přesto zapínaly spolehlivě.
A ohledně té životnosti: Jak jsem již napsal, po připojení k síti se rozběhne malý pomocný měnič. Tento měnič produkuje určité ztrátové teplo (zákmity na transformátoru a tak), které se musí vyzářit, nejvíce z tlumícího odporu. V klidu, když se netočí ventilátory, toto teplo není odvětráváno a zahřívá okolní součástky, bohužel i elektrolytické kondenzátorky, které ztrácejí kapacitu. Bývá tam jedna taková potvůrka, jehož úkolem je pamatovat si vzorek výstupního napětí, od kteréhož vzorku je potom odvozena regulace výstupního napětí. Když kondenzátor ztratí kapacitu, pamatuje si prd a měniček dodává plné, příliš velké výstupní napětí. Tím se odrovnají jeho výstupní filtrační kondenzátory a výstupní napětí je nevyhlazené a pulzní. Projevuje se to tak, že zdroj špatně vypíná (zůstává občas "polozapnutý") a také samovolně zapíná.
Naštěstí se to netýká všech zdrojů, jenom těch, co mají předmětný kondenzátorek v blízkosti onoho tlumícího odporu (bohužel, schéma zapojení měniče k takovému rozmístění přímo vybízí a kdo to neví ...).
---------------
Uff, Jirásek hadra!