
Jak vznikla diakritika...
Dopis Mistra Jana Husa
Krajani a druzi moji,
ach, smutno mi je, trudno, neveselo, chmurami jsem zavalen, hanbou jsem zdrcen a jest mi za co pykat. Maje na mysli jen dobro, bez rozmyslu jsem vnesl do jazyka velkou lotrovinu, a tak zavinil historickou nehodu. Dlouho se to tutlalo, teprve tato epocha celou moji vinu naplno vyjevila. Uznal jsem to a kaji se. V troufalosti ducha, a usiluje pouze o to, aby bylo lze rychleji rozmluvy, ano i knihy, skripta a lejstra zapisovati, jsem vymyslel potrhlou a krutou fintu. Brkem z husy jsem litery a, c, d, e, i, n, o, r, s, r, u, y, z pobodal a zle poranil.
"Je to jako bobky od much, co si nad linkami v letu ulevily, fuj!" podotkli k diakritice kritici z univerzity, ledva ohrnuli nos. Tehdy se lid proti tomu moc neohrazoval, ale myslel si svoji a brblal: "Pche, zase jeden trouba, aby se zviditelnil, navrhl reformu. Ale co bychom s panstvem vedli spor. Zase holt dali shora befelem akademickou stolici nedoukovi a my si to odneseme. Aby ho kat spral!"
A tak se tak najednou psalo. Co jsem to provedl! Jejda, to jsem tomu dal, to jsem to zpackal! Zaujat plky z kazatelny, do toho doby shon, bez koncepce, bez projektu, nedbaje na dopady, zavrhl jsem kompatibilitu s latinskou abecedou. Byl to ode mne omyl, hloupost a nedbalost.
Omluvou mi snad je jen neznalost toho, kudy se pokrok v budoucnu bude pohybovat. Nemaje potuchy, co jednou bude znamenat ASCII, znesnadnil jsem vlasti vstup do Evropy a zatarasil pohodlnou cestu do e-mailu i do Internetu. Za ten skutek by informatici i po letech dozajista souhlasili s onou klatbou, kterou na mou hlavu uvalil koncil v Kostnici, a nejeden znalec by bezpochyby na hranici i poleno donesl.
Ouha, ale co dnes poradit vlastenci, chce-li cosi kamsi poslat a je nucen oholit znaky o diakritiku, a pochroumat tak jazyk, jindy pln kouzla a vtipu?
Dumal jsem tuze dlouho, zda mohu malinko napravit, co jsem v minulosti zpackal, a lze-li vyklouznout z pasti diakritiky.
A ejhle - z toho kruhu se vymanit lze! Vynech, zanedbej, obejdi, rovnou do pekel uvrhni ta slova, co jsem zbabral, a spisuje cos, vol jen ta, co zbyla mnou netknuta! Neboj se a nelekej, je jich kupodivu spousta! Vylov si je z mozku, vychytej z knih, vyber si je v proudu slov na ulici, na rynku i v pajzlu, i tam v rozhlase, naslouchej, po libosti se slovy si hrej, ale dbej, abys nemluvil a nepsal jako robot, co nikdy nenabyl ducha a citu! S rozmyslem a odvahou cpi ta slova na listy, do stroje i do e-mailu!
Linkami, pery a editory lehce prolezou a neoloupeny o smysl donesou vzkazy kamkoli bez vady a kazu. Pak bude na odiv, co za kejkle tenhle jazyk dovede - a o tom je samosebou i tento list. Jeho obmyslnou podstatu jste dozajista hnedlinko zkraje prokoukli, nebo snad ne?
S pozdravem, pokorou a notnou omluvou
Mistr Jan
Joj jsi dobrej .... v celém dlouhém textu není ani náznak diakritiky a přesto řekl vše cos měl na mysli


Mám rád tyhle kouzla s češtinou, byť to sám neumím .. namátkou vzpomenu na svého spolužáka, který po přečtení jednoho kolujícího dlouhého textu se slovy na "p" jenom sednul a okamžitě složil obdobný text se slovy na "k" ... začínal ... kterak kurva krystýna klofla kostelníka karla ....
jj, "Hoří heršpická hospoda Hrbatý hrozen..... hostinský Hrubeš hloubí hroby. Hyeny hodují."
nebo: "Tragedie tučka třistatřiatřicet..."

hyeny hodují
Přestože posté Poradnou poučen, Paullus pořád plácá pí*oviny... pako...
Bylo to trošku jinak.
Zkrácená verze
Hanz Schtalenweider se úspěšně flákal, coby pastevec duší. Nevydržel u žádné práce a když mu jednou dali za úkol sepsat majetek v kostele v Klášterní Lhotě (byl jedním ze tří, kdo tam uměl psát), stala se mu nehoda.
Na již částečně vypracovaný seznam mu nacákalo sádlo z pečené husy, jeho pochoutky, co mu ji přinesla jedna selka. Pečené husy totiž tak miloval, že okamžitě všeho nechal, ani to neuklidil a pustil se do jídla. Ostatně podle své lásky k pečeným husám dostal i přezdívku, podle které jej známe (Hus).
No a jelikož se s tím nechtěl přepisovat, začmáral zaschlé cákance a jako výmluvu si vymyslel, že jde o reformu. Nadřízení mu to samozřejmě nevěřili a žádali jej, aby odvolal, což on neudělal.
Jeho výmluvě však uvěřili prostí lidé, jelikož tomu nerozuměli a celé to ještě obrátili v něco jiného...
tak to je fakt dobrýý.
Což takhle vrátit se ke spřežkám.
Nás Nemůže Nikdo Nasrat, Neboť ...