Pochop jedno: Pro odvod tepla platí:
- nejlepší je přímý styk kov-kov.
- nehorší je je kov-vzduchová mezera-kov
- přechod kov-pasta-kov je mezi tím, čím větší vrstva pasty, tím více se to blíží nejhoršímu případu.
Proto musí být pasty co nejméně, aby každé místo schopné styku kov-kov také takovým zůstalo a pasta pouze vyplňovala vzniklé mezery. Než aby pasta pokrývala celý povrch styku, tak to je už lepší, při alespoň trochu rovném povrchu, žádná pasta.
Výrobci to často řeší vrstvou pasty, která při zahřátí začne téct a přebytek je vytlačen pryč. Zbytek se teplem časem vytvrdí (což je v pořádku - pasta, podobně jako kov, nemusí být tekutá). Podobně se vytvrzuje i "normální" pasta (jenom při zahřátí tolik neteče).
Když se ale spojem s pastou pohne, tak se vrstva pasty znehodnotí a je naprosto nezbytné veškerou starou pastu odstranit a buď nanést novou, nebo, není-li pasta po ruce, raději nenanášet nic (a pro jistotu sledovat teplotu).