Open source povídka, doplňte děj

S pocitem nebývalého štěstí, které bylo způsobeno spíše touhou po ženě, než Aštarovou přízní, jsem je pozval dál. Posadil jsem je do obýváku, na kradené HiFi soustavě pustil Sovětskou hymnu a optal se, co si dají k pití.

Obě slečny jsem posadil na koženou sedačku, kterou jsem šlohl strýcovy z jeho 3. pracovny, když ještě poctivě přijímal úplatky na státní zakázky. Z obličeje jim sice sálal laskavý a dobrosrdečný pohled, který zřejmě nepředstíraly, protože svému očišťujícímu poselství věřily, ale v očích byla vidět zvědavost, pokušení a ostych, který je podlě mě dost bavil. Jestli to bylo tím, že jsem byl jen v boxerkách nebo spodním prádlem po Kačce, které mi jedna znich taktně podala už nevím. Jejich volné oblečení do tmavých odstínů mi značným způsobem bránilo objektivně zhodnotit jejich křivky a to ve mě začalo vyvolávat nesmírnou touhu objevovat.
Slečny skromně požádaly o sklenici čisté vody. Po chvilce hovoru, kdy jsem jim několika lacinými gesty naznačil, že jim ty kecy strašně žeru, ačkoliv jsem netušil o čem to žvaní a bylo mi to naprosto u prdele. Celou dobu jsem vymýšlel plán, jak tuhle náhodnou zdánlivě nepřekonatelnou výzvu pokořit.

Náhle se mi vybavilo Filipovo: "Víš proč Siciliáni nemají rádi Svědky Jehovovi? ... Siciliáni nemají rádi žádný svědky". A v hlavě se mi začal rýsovat ďábelský plán.

Ty dvě si pořád mlely to svoje, už mi to lezlo krkem a neměl jsem na ně náladu. Najednou se z ničeho nic ozvalo zaburácení. Bouřka. Moment, ..., bouřka? Jak bouřka, proč bouřka, kde bouřka? Jaká bouřka, vždyť je únor. Únor, proboha! V únoru nikdy bouřky nejsou, protože..., já nevím, zkrátka nejsou, to ví úplně každej, ne? Myslím.

Co je vlastně dneska za den? Někde kolem dvacátýho, mlhavě tuším. Počkat, včera bylo čtyřiadvacátýho, jo, to si vybavuju úplně jasně, protože..., já nevím, ale vybavuju. Takže dnes je pětadvacátýho. Února. No a? Proč přemýšlím o datu, zatímco ty dvě pořád klábosí a dožadují se mé reakce?

Jo! Už vím! Ten den se něco stalo. Aha. Dějepis, ..., další zbytečnost ve škole, úplně k ničemu. Neučil jsem se, taky to podle toho vypadalo, ale ten den se něco stalo. Někdo něco vyhrál, někdo někde zvítězil. Bylo to ve fotbalu nebo v hokeji? Blbost, hokej mě nezajímá, to bych si nepamatoval, takže to musel být fotbal.

Světle modrá, světle modrá, honí se mi hlavou. Jaká světle modrá, proboha? Kde jsem? Kdo jsem? Co jsem?! Mlha, ztrácím se. Jsem tady? Jsem vůbec? Jsem...?

[Zbytek doplňte, do textu nebudu zasahovat. Pavel]

Koukám, že jsi na to po 13 letech zůstal sám, takže dlouhý bestseller z to už asi nebude. IMHO asi zbytečné to tu oživovat.