Záměna "ch" za "x" mě též dráždí, neboť to považuji za průnik azbuky do latinky. Problém "mně" versus "mě" řeším tak, že pokud jde o sudý pád, pak tvar zájmena "já" má sudý počet písmen a naopak. Abych pravdu děl, toto pravidlo se mi jeví jako poněkud bezúčelné.
Ale nic si z toho nedělej, já zas mám problémy s rozlišením pomlčky a spojovníku.
Pak se nám ještě do písemného projevu montuje prapodivnost, a sice psaní velkých písmen tam, kam nepatří. Příklad: "Problém s Grafickou Kartou." Zde patrně nejde o vliv němčiny, to by velkými písmeny začínala pouze podstatná jména, nýbrž se domnívám, že jde o zhoubný vliv právnického jazyka. Čili: Tato smlouva (dále jen "Smlouva") se uzavírá bla bla bla a dále: Účastníci Smlouvy...) Ale to je jen taková teorie.