
Jen slov pár (minipovídka)
[1]
Já tam byl! Jsem tak rád, že jsem tam šel. A zřel ji. Je jak sen, co mám přes den. Mám přec vkus. A co jen já. I strýc tam byl a on zná víc než já. Kouk' na ni a řek': "Je to kus. Běž za ní!" Mám? Co já vím, vždyť kdo jsem já? Jen bot pár a víc už nic. Snad jen smích a šarm, však je to dost?
Nu což, proč ne. Šel jsem k ní. Tu můj zrak a ba i sluch byl z ní paf. Jsem z ní pryč. A mám ji rád, to vím už teď. Co jí říct? Že dnes je můj den? Jen pro ni žít že chci? A s ní být až...? I smrt je nic!
Jsem u ní. Co teď jí říct? Snad smích můj dá jí vzkaz. Jsme teď dva a kol nás nic. Den je pryč a je tu noc. Jen tma. Ne jen můj zrak a sluch; i můj hmat je jí teď pln. Jsem tak rád a též jí se to zdá být fajn. Řek' jsem jí: "Já tě chci." A jsem teď rád, že šlo to hned. Teď znám víc, než znal jsem dřív!
Noc je pryč a já též. Ne že bych chtěl. Můj strýc... On je stár a ne dost zdráv. Smrt jde kol něj a on to ví a já též. Co na to on? Jde jí vstříc. Je můj vzor! Den a noc a smrt je tu. Pláč a strach, jsem tak sám!
Tak jde čas, den za dnem. Jsem teď sám. Jen můj pes je můj druh. Mám ho rád. A on mne. Co my dva? Žít jen tak? Hrát si a žít? A co dál? Už nic? Mám dnes splín... Jdu ven a on tu vzkaz. Kdo sem ho dal? A proč? Což snad mám mne kdos rád?
Je od ní! To vím hned. Jak? Vím jen to, že to vím. Co mi chce? Už je to rok, snad i víc. Kdo ví? Čtu si vzkaz. Pláč. Je tu syn! Můj syn. To ta noc...
Já a můj pes, jdem a jdem. Noc a den. Ten cíl je dál, než se mi zdá. Jdu tam a jsem tak rád. Teď už vím, jak mám žít. Mám ji a je tu i můj syn, co chtít víc!
Jestli jsi to psal sám a očekáváš ocenění za uměleckej dojem, tak to budeš muset jít na nějaký jiný diskusní fórum.
Pavel
Jo, já tušil, že tam je něco speciálního, ale nijak jsem po tom nepátral.
Měl jsi dnes záchvat uměleckýho rauše, co?
Je s podivem, kolik lidí si vůbec těch jednoslabičnejch slov nevšimne. Text je pár dní starej a už ho několik lidí četlo a jen málokdo si povšiml.
Záchvat, to jo...
Pavel
Jestli to neni tim, ze nikdo z nich necetl od Wericha Fimfarum - povidku Chlap, děd, vnuk, pes a hrob.
Pozde
na ty krátké slova je hrozný pohled, to vůbec nejde číst.
jsem zvyklý skenovat tak půl řádku textu, ale toto nevede zrak - když se musím zastavovat tak mi nenavazuje obsah.
zajímavý test.
Nojo, jenže tento text se jinak napsat nedá. Viz Werich: c0106
Pavel
Minimalisto!![]:)](https://static.poradna.net/images/smiley/evilsmile.gif)
Uf, zas mám chlast. Mám dost. Plať a jdi, dí chlap. Jdu spát...
Tak tady si člověk zvykne na všechno. Na MM_tankovu milostnou prózu (Tankovo hospodské okénko), kde popisuje svoji hvězdu, její úsměv, proti kterému je východ slunce banálním úkazem. U toho jsem se aspoň zasnila a představovala jsem si, že ten anděl jsem já.

Ale toto je síla a ještě k tomu je to seriál.
Anděl, jo? Ale no tak děvče, buď k sobě upřímná...!![]:)](https://static.poradna.net/images/smiley/evilsmile.gif)
P.S.: Asi napíšu taky nějakou povídku, a schválně, jestli se v ní poznáš? Pracovní název "Internetové laškování aneb Jak zkrotit laborantku"
ale jdi ty kecko
Nikdo mě nebere vážně, nikdo mě nemá rád, všichni jsou na mě zlí.... béééé.
Tak si vygoogli vhodnou léčbu na Tvoje trápení. Každý má dělat, co mu jde nejlépe...