Jen slov pár (minipovídka)

Jestli jsi to psal sám a očekáváš ocenění za uměleckej dojem, tak to budeš muset jít na nějaký jiný diskusní fórum.

Jo, psal jsem to já. On v tom zase tak uměleckej dojem není - snad jen stojí za povšimnutí, že je to komplet z jednoslabičnejch slov (a to zrovna není nic extra lehkýho).

Pavel

Jo, já tušil, že tam je něco speciálního, ale nijak jsem po tom nepátral.
Měl jsi dnes záchvat uměleckýho rauše, co?

Je s podivem, kolik lidí si vůbec těch jednoslabičnejch slov nevšimne. Text je pár dní starej a už ho několik lidí četlo a jen málokdo si povšiml.

Záchvat, to jo...

Pavel

Jestli to neni tim, ze nikdo z nich necetl od Wericha Fimfarum - povidku Chlap, děd, vnuk, pes a hrob.

Pozde

[2]

Král má pět dcer a je stár. Smrt je blíž než se zdá. Kdo po něm a kde ho vzít? Kdo to ví? Snad zeť, ten by moh'. Kde ho však vzít? Tu dí král: "Ať jsi stár či mlád, kdos hrd', přijď v hrad a zři; mám pět dcer." Tu dav jde v hrad a je tam stráž. To je kluk, to je kmán, je tu i pán co má svůj dům, ne však hrad.

Jde kol kmán, co má plán. "Já jsem princ, co jde jak kmán, to pro svůj slib, co jsem dal." A král ho zří a dí: "Tu je pět dcer, máš být král, za svou běž." A tak šel a zrak pln té, co vlas má jak med. "Tu chci hned!" Však co to? Jen vzlyk a škleb: "Ty jsi kmán, ne princ!" No to je hnus. "Kdo jsi," ptá se král. Nic. "Smrt pro něj!" Je tu stráž a kmán jde pryč a stráž s ním.

Den je pryč a je tu noc. Tu slyš ten křik. To jde smrt. Kmán je zlý a král to ví. Trest. Svist. Sek na krk. Dech je pryč. Tak má být...

[3]

Noc je pryč, teď jen vstát. Mám hlad, co si dát? Jen chléb a čaj, či víc? Mám tu sýr. To si dám! Mám rád svůj stůl, kde jíst se dá ba i pít. Mám ho rok. Teď na něm nic, však já chci víc! A co můj zub? On zdá se zdráv, však jak je chlad, pak já vím, že ho mám. Rád bych jed', ne však jed! Mám pár chvil a pak chci jít. Jdu ve svou spíž.

A co to zřím? Je tu chlup, či je to vlas? Kde se tu vzal? Fuj, je tu i myš! Mám tu přec past! Co teď s tím? Jdu pro lux. Ťuk na "ON", tu můj sluch i zrak je paf. Jen čmoud a dým a zvuk. Lux je "OFF". Kde na něj vzít, když mám ho rok? Mám krást, jít na lup? To snad ne. To můj syn Jan, ten na lup kdys šel, však co já vím, co je s ním teď?

Cink, cink, je tu hoch, prý mám tu kouř. To vím sám! Je to blb. Hoch ze vsi, kde žil jsem mlád a rád. Ne tak dnes. Už jsem stár a lid ve vsi ví, že jít chci dál. Jen slz pár...

[4]

Pes šel ven, chtěl si hrát. A též pít. Pes má rád, když jde ven. Jde s ním pán a má hlad. Zní tu zpěv, kdo to je? To je Jan, co má hrad. "Hrad je můj dům, " dí Jan. A je to tak. Pán chce jíst, však co kde vzít? Tam je strom a na něm plod. Mám si vzít? Ne, vždyť je tu stráž. "Haf, haf, haf," na ni pes. Tak jdou dál.

Pes si chce hrát, pán však ne. "Co s ním je," ptá se pes. Má snad splín či jen hlad? Chci si hrát, nač tu jsem? Jen štěk a haf a víc už nic? Pít bych chtěl.

Jdou přes pláň a co tu je? Myš! Tu pes hned po ní hop a tu myš chyt'. Má z ní strach? Ne, to jen myš "písk písk", jak ví, že smrt je tu. Kous, kous, mňam. A je to. Pes jde dál, je hrd'.

Houšť. A v něm laň, co ví, že je tu pes. A už k ní jde. Smrt je blíž, než se jí zdá. Však tu psův sluch - je to tak? - písk, písk, to pán ho zve zpět. Pes hned ví, co a jak. "Můj jsi pes, my dva, ty a já, jsme druh a druh," dí pán. A pes to ví.

Pes chce pít. A co má být? Je tu tok, tak tam jde. Ten tok je níž, než by chtěl. Už má dost, už je syt. A jde pryč. Však co to je? Tu hop a skok, je tu houf srn. Pes má zrak i čich, je tam zvěř! Skok přes tok, hop a skok i přes pláň a pes je pryč.

Tam je lán a za ním je les. Pes by rád v ten les vběh'. Je tam zvěř a tu pes rád. Pán to ví. Však co zří dnes? Tam kde je ves, jde kouř. Moc a moc. "No to je zlé," dí pán. I pes to ví, má čich. Pán a pes jdou hned zpět. Už ne les ni lán, když ve vsi kouř.

na ty krátké slova je hrozný pohled, to vůbec nejde číst.
jsem zvyklý skenovat tak půl řádku textu, ale toto nevede zrak - když se musím zastavovat tak mi nenavazuje obsah.
zajímavý test.

Nojo, jenže tento text se jinak napsat nedá. Viz Werich: c0106

Pavel

Minimalisto!

Uf, zas mám chlast. Mám dost. Plať a jdi, dí chlap. Jdu spát...

Tak tady si člověk zvykne na všechno. Na MM_tankovu milostnou prózu (Tankovo hospodské okénko), kde popisuje svoji hvězdu, její úsměv, proti kterému je východ slunce banálním úkazem. U toho jsem se aspoň zasnila a představovala jsem si, že ten anděl jsem já.
Ale toto je síla a ještě k tomu je to seriál.

Anděl, jo? Ale no tak děvče, buď k sobě upřímná...!

P.S.: Asi napíšu taky nějakou povídku, a schválně, jestli se v ní poznáš? Pracovní název "Internetové laškování aneb Jak zkrotit laborantku"

ale jdi ty kecko

Nikdo mě nebere vážně, nikdo mě nemá rád, všichni jsou na mě zlí.... béééé.

Tak si vygoogli vhodnou léčbu na Tvoje trápení. Každý má dělat, co mu jde nejlépe...