Sborník Těžká planeta - R.A. Heinlein - Domeček jako klícka. (Je libo domeček ve tvaru teseraktu? Když se notabene při zemětřesení složí a my nevíme, kudy ven? )

A pak je tam nádherná povídka, kde si nejsem jistý autorem, ani názvem, ale pobíhaj po londýnským metru a nahánějí vlak, který se jim ztratil na "moebiových tratích" (viz. moebiova páska, doufám, že jsem to jméno napsal dobře.

Ale stejně úplně nejlepší povídka, co jsem kdy četl, byla "Růže pro Algernon". Autora si bohužel nepamatuji.