Nezažil jsem to samý, ale intenzitou něco podobnýho, každá zkušenost je jiná a taky okolnosti. Musím říct že mi to trhalo srdce. Trvalo mi extra dlouho se s tím vyrovnat tak aby to nebolelo, asi 3 roky, což v žádným případě není normální situace, většinou se říká tak 2 týdny. Ale moje situace byla trochu specifická, nechci o tom mluvit, je to osobní, navíc "ten špatnej" jsem byl jednoznačně já, ne ta dotyčná. Po pár rocích jsem byl fakt vděčnej když mi odpověděla na pozdrav a po delší době jsme spolu občas i mluvili (bydlíme dost daleko od sebe a vidíme se opravdu jen párkrát za rok, jen malou chvilku).

Přeju ti klid na duši, pohodu a podporu tvýho okolí, ať už je to rodina nebo kamarádi. Jsem rád že ses podělil ty i někteří ostatní, člověk vidí že toho smutkou kolem je víc, ale když tohle člověk překoná, tak povyroste

Nakonec pořád stojí pro něco žít a občas uděláme velkou radost někomu i zdánlivou maličkostí.

Nevěš hlavu, nezatvrzuj srdíčko a hlavně, nepřestaň se mít rád.

Pavel