Totalni offtopic

No já teda nevím, ale kdyby se mě tohle stalo (dej Bůh aby ne, už plánujeme společnou budoucnost), asi bych si vzal na nějakou chvilku v práci dovolenou a asi bych se věnoval nějaké práci doma, abych přišel na jiný myšlenky, auto potřebuje poopravit, zahrada pokopat.....

kdyby se mě tohle stalo, asi bych si vzal na nějakou chvilku v práci dovolenou a asi bych se věnoval nějaké práci doma, abych přišel na jiný myšlenky, auto potřebuje poopravit, zahrada pokopat.....

Z vlastní zkušenosti bych zrovna toto řešení nedoporučovala. Zažila jsem osobní tragedii (detaily si s dovolením nechám pro sebe, ale bylo to dost šílené). Přežila jsem to díky tomu, že jsem právě musela dělat vše, co bylo potřeba, že jsem prostě musela "fungovat" pokud možno normálně. Bylo to hrozně těžké, ne-li nemožné Ale myslím, že díky tomu "normálnímu životu" a "běžným povinnostem" jsem se tenkrát nezbláznila nebo neskončila nějak blbě.

Kdybych si tenkrát mohla vzít dovolenou od práce a povinností, tak bych - upřímně řečeno - stejně nebyla schopná nic kloudného udělat, akorát bych pořád přemýšlela nad tím, co se stalo. Měla bych příliš mnoho času na myšlenky, které by se motaly v kruhu, protože zpětně už stejně nic vyřešit nešlo, jsou věci, které se nedají napravit.

Já bych tu dovolenou si asi vzít musel, protože dělám s holkou v jedný fabrice a měl bych ji furt na očích a všecko tam by mi ji připomínalo. Pak bych asi požádal šéfa o jinou směnu.

Zažil jsem to přesně jak píše Eva, na začátku dovolené. A musím říct, že bych byl radši celou tu dobu v práci. Člověk na to prostě "nesmí mít čas".

Tohle neřeš, zkrátka měla pro to svoje pádné důvody a jestli ti je nesdělila,
tak to buď rád. Je to obvyklá situace, zažiješ ji vícekrát. Nejlepší je
nemimrat se v tom, pár dní bude těžko, ale to se v pohodě vyvětrá.
Po pár dnech se i tlak v podbřišku upraví, ani to možná nebude třeba,
protože když se projdeš po ulici, tak to je festival krásy.
Dovolil bych si oponovat EvičceM, které si velmi vážím : tady žádná kytka atd ...
nezabere, slečna je rozhodnuta přetrhnout svazek a jakákoliv aktivita ze strany chlapa
situaci nezlepší, spíše naopak. Schválně dej vědět za 14 dní

tady žádná kytka atd ... nezabere, slečna je rozhodnuta přetrhnout svazek a jakákoliv aktivita ze strany chlapa situaci nezlepší, spíše naopak.

Těžko říct, můžeš mít pravdu a nemusíš. Do hlavy slečně nevidíme a ten vztah nemůžeme hodnotit, protože ani jednoho osobně neznáme. Pokud na té dívce tazateli hodně záleží, pak je lepší něco podniknout - byť s rizikem neúspěchu - než si pak dlouho říkat: já blbec, kdybych se tenkrát o něco pokusil, mohlo to dopadnout jinak.

zkrátka měla pro to svoje pádné důvody a jestli ti je nesdělila, tak to buď rád.

Zase je to věc názoru. Já když někde dělám chybu, tak jsem radši, když mě na ni někdo upozorní. Jasně že je nepříjemné, když mi někdo něco vytýká, ale pro příště se můžu té chyby vyvarovat. Kdežto když se nedozvím, co jsem vlastně zvorala, budu tytéž chyby dělat pořád dokola - a budu se divit, proč jsem v tom či onom pořád tak neúspěšná a proč se jiným daří.

pár dní bude těžko, ale to se v pohodě vyvětrá. Po pár dnech se i tlak v podbřišku upraví

Ano, u méně vážných vztahů to přejde celkem rychle. Ale u vážných vztahů to může nějakou dobu trvat. A jsou i fatální vztahy, z nichž se člověk vzpamatovává fakt dlouho. Neříkej, žes nějaký takový vztah nezažil - na to nemusíš odpovídat
Z toho, co tazatel psal sem na poradnu, se můžeme domnívat, že ten vztah pro něj byl dost důležitý. Samozřejmě všechno časem přebolí, ale někdy to holt trvá dlouho

Nezažil jsem to samý, ale intenzitou něco podobnýho, každá zkušenost je jiná a taky okolnosti. Musím říct že mi to trhalo srdce. Trvalo mi extra dlouho se s tím vyrovnat tak aby to nebolelo, asi 3 roky, což v žádným případě není normální situace, většinou se říká tak 2 týdny. Ale moje situace byla trochu specifická, nechci o tom mluvit, je to osobní, navíc "ten špatnej" jsem byl jednoznačně já, ne ta dotyčná. Po pár rocích jsem byl fakt vděčnej když mi odpověděla na pozdrav a po delší době jsme spolu občas i mluvili (bydlíme dost daleko od sebe a vidíme se opravdu jen párkrát za rok, jen malou chvilku).

Přeju ti klid na duši, pohodu a podporu tvýho okolí, ať už je to rodina nebo kamarádi. Jsem rád že ses podělil ty i někteří ostatní, člověk vidí že toho smutkou kolem je víc, ale když tohle člověk překoná, tak povyroste

Nakonec pořád stojí pro něco žít a občas uděláme velkou radost někomu i zdánlivou maličkostí.

Nevěš hlavu, nezatvrzuj srdíčko a hlavně, nepřestaň se mít rád.

Pavel

Ani nevite, jak jsem rad, ze muzu tenhle dred diky Bohu odfajfkovat jako uspesne vyreseny !

Dekuju vsem za reakce, cloveku to docela pomuze.. hlavne Eve za naprosto skvele a ucinne konzultace.

Pro zajimavost: vicemene se naplnila Touchwoodova varianta cislo 1.

Tak to gratuluju.