Před pár lety jsem při úklidu našel jednu necelou stránku z Mladého světa č.4/1969.
Byly tam dvě povídky, které napsal Josef Platz, ale pouze jedna byla celá.
Jmenuje se První sníh. Pokud někdo znáte tohoto autora, ozvěte se.
Josef Platz: První sníh (1)
Je smutný den. Sedím na lavičce v parku. Studí mne nohy. Kůra stromů je vlhká. Listí tiše padá.
Žluté a červené. Zelené se drží. Jako klíště. Jako klíště. Jeden malý trojklaný lístek krouživě slétl na lavičku. Snědl jsem ho. Chutnat kysele a hořce. Jako ten dnešní den. Přes travnaté prostranství přeběhl černý pes. Zastavil se, když mne uviděl. Udělal jsem na něj mc, mc. Přišel ke mně a posadil se.
Řekl: "Hleďte, jaký to smutný den, všechno na mě padá. Nechutná mi jíst. Trpím nespavostí.
Studí mě nohy. Našel jsem kůrku chleba. Chutnala kysele a hořce. Jako ten dnešní den."
Přes travnaté prostranství přeběhla dívka. Zastavila se, když nás uviděla. Udělali jsme na ni mc, mc. Přišla k nám a posadila se.
Řekla: "Hleďte, jaký to smutný den. Všechno na mě padá. Nechutná mi jíst.
Trpím nespavostí. Studí mě nohy. Našla jsem lásku. Chutnala kysele a hořce. Jako ten dnešní den."
Seděli jsme tiše, tichounce, každý sám v tom parku. Stromy stojí nehnutě, kamenně, pláčí listí. Podíval jsem se na dívku. Měla bílý obličej, černé oči, černé obočí a černé řasy. Podíval jsem se na psa. Měl černou hlavu, černé oči, černý čumák a růžový jazyk. Zeptal jsem se dívky, jak vypadám.