No, musím jít za dveře a dát si pár facek, neboť jsem uvažoval blbě. Omlouvám se a teď to pořádné a fungující řešení:
Máme stabilizátor s proměnným napětím (např. zmiňovaný LM317), který, protože má ref. napětí 2.5V, není schopen dodávat nižší napětí, než toto referenční napětí. Nicméně vzorek výstupního napětí UV vedeme na řídící elektrodu přes odpor, označme ho R1. Přidáme si další, pevný stabilizátor (třeba zmiňovaný TL431), stabilizující napětí U2, z něhož vedeme přes odpor R2 proud rovněž do řídící elektrody LM317. Přitom musí platit, že proud přitékající na řídící elektrodu LM317 (a která je posazena na napětí UR=2.5V) ze zdroje U2 musí odtéci do výstupního napětí UV, tedy platí:

(U2-UR)/R2=(UR-UV)/R1

Odtud lze snadno, při známém požadovaném výstupním napětí UV a při zvoleném napětí přídavného stabilizátoru U2, vypočítat poměr odporů R1 a R2. Odpory volíme, samozřejmě , natolik malé, aby se dala zanedbat spotřeba řídící elektrody.