OT: Inženýrka magistra, která umí všechno
Tohle si poslechněte, stojí to za to!
inzenyrka.wav
Jsou zobrazeny jen nové odpovědi. Zobrazit všechny
Zpět do poradny Odpovědět na původní otázku Nahoru
Nějak mi v mysli tane asociace s JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henrykem Laholou. Ten je taky elita národa
co je to vlastně za titul "Mgr. et Mgr." to je něco jako Mgr. na druhou?
Mgr. et Mgr. je Mgr. a(+) Mgr. , čili 2x Mgr.
Přátelé, skvěle jsem se na účet paní inženýrky magistry bavil, teď jsem však narazil v diskusi na novinkách (http://www.novinky.cz/diskuse?id=130453&articleId=/ clanek/131559-japonci-vyslou-do-vesmiru-papirovou-v lastovku.html§ionId=7&page=12#c30685918 na tento příspěvek z kterého mě trochu zamrazilo:
¨
Spousta lidi si myslis, ze smrt(nemoc) nekoho zleho dotyčného "vylepší" nebo co. Tátův "kamarád" umírá - osobně toho člověka považuju za zlého, nevim proc ho litujou, ze je ted sam - muze si za to (opilost, vytahovani zbrane na manzelku) sám a osobě svíram zuby aby trpěl než umře. A ted se kolem nej lidi snad zblaznej, vcetne zbrani ohrozane samicky...nerozumim..
Názor na nemoc Kačanové jsem četl i na youtube, žadnej z těch nazoru na ni neni pozitivni (jako na zdravou ucitelku)... ale nerikam, ze je to uplně koše, jenže, když už se člověk zasměje, tak to zpět nevezme... taky mi zamrazilo...
Post strejdybrabence si zasloužil zůstat poslední, protože tenhle thread dokonale završoval. Tenhle thread dobře vyjadřoval většinu toho, co život obnáší. Vlastní chyby a omyly, který děláme z nedostatku pozornosti, empatie a úcty k tomu druhému. Malichernou touhu po pomstě, aspoň trochu a aspoň na někom podobném tomu, kdo nám ukřivdil, když už na svého pravého viníka nedosáhneme. Stádní rituál beztrestného kamenování prokazatelně a tudíž zaslouženě černé ovce. Žraní vlastním svědomím a lítost nad obětí, když vztek vyprchá a hlava vychladne. Překousnutí vlastního ega a uznání chyby. (Aspoň já teda tyhle věci důvěrně znám.)
Jsi mladej a proto jsi nesmiřitelnej. Jenže přejde pár let a život ty tvoje ostře vyhraněný hrany spolehlivě zabrousí. Svoje názory a všechno kolem sebe budeš vidět úplně v jiným světle, i když mi to teď nevěříš. Dozvíš se věci, o kterých zatím netušíš, že vůbec existujou a přestaneš si bejt tak skálopevně jistej, že víš, kdo je hodnej a kdo je zlej. A budeš ve svejch soudech opatrnější.
Když už se člověk zasměje, tak to zpět nevezme. To sice ne, ale u příštího lynche třeba bude víc rozvažovat, jestli si má zase přiložit polínko, nebo jestli se od toho rozjařenýho stáda tentokrát bude držet dál.
Jsem o nějaký pátek starší než AZOR (hrany již obroušeny) a už dávno nejsem nesmiřitelný.
Velký problém této společnosti je v tom, že ráda a rychle zapomíná a to je špatně. Jestliže někdo byl hajzl v době kdy měl dostatek sil, proč by něměl být stejným pohledem viděn i když ho síly opustily. Nebo stáří, nemohoucnost či nemoc jsou atributy odpuštění? Na tom je postavena křesťanská logika: dodržuj desatero a když ho nedodržíš, tak se vyzpovídáš, pámbíček ti odpustí a jede se dál.
Moje rozvedená matka kdysi na jedné vesnici poznala chlapa. Asi se jí líbil, protože jsme se k němu po pár týdnech známosti odstěhovali. To, že to je protřelý kriminálník, násilník a alkoholik matka zjistila až už bylo pozdě. Dva roky trvalo psychické a fyzické týrání. Veřejná bezpečnost tehdy prohlásila, dokud vás nezabije, nemůžeme nic dělat. Když jsme utekli zpátky domů, honil nás s nožem a my se schovávali u příbuzných a známých. Naštěstí šel tenhle parchant sedět za něco jiného a já ho od té doby neviděl. Bylo mi tehdy deset a neměl jsem na to postavit se čtyřicetiletému dřevorubci. Nicméně jsem si v duchu slíbil, že mu to jednou vrátím.
Po pár letech jsem ho potkal na jednom hasičském bále v sousední vesnici, té kde se tehdejší drama odehrávalo. Seděla na zemi troska, vypitý, zbědovaný chlap. Mě bylo asi pětadvacet, jemu k šedesátce. Věř mi, že nebýt mé tehdejší přítelkyně, ukopal bych ho. Opila mne a odvedla domů. Naštěstí. Jsem si jist, že bych neměl sebemenší výčitku kdybych ten akt pomsty tehdy vykonal. A že byl stár a nemocen? Já byl tehdy mlád a sláb. Taky jsem neměl šanci se bránit.
Zlo musí být označeno a pojmenováno. A především nesmí být zapomenuto. I když je třeba někdy odpuštěno...
Sice to nijak nesouvisí se zbožíznalkyní, ale tak nějak jsem ucítil (po přečtení Tvého příspěvku), že to musím ventilovat.
No a neměl bys pocit,že kdybys to udělal,že bys byl stejnej jako on?
Neměl bych ten pocit. Já s násilím nezačal a když ho tehdy nemohla potrestat normální spravedlnost...
Kdo nezažil strach o život svůj a svých nejbližších, kdo nespal polomrtvý strachy ve sklepě, kdo cítil naprostou beznaděj a bezmoc, nepochopí. Mám rád film Kill Bill.
Dá se pochopit tvá touha po pomstě, nicméně věz že tolerance společnosti (zejména lidí kteří to nezažili a netýká se jich to) k takovým lidem jako je/byl on je veliká... Nakonec bys byl ten špatný ty, protože bys ubližoval starému člověku. Nechápej mě tak že se ho zastávám, to vůbec ne. Takovými lidmi (mimo jiné třeba přítelem bývalé tchýně, 20 let ji řezal jak žito, ale vždy když někdo z rodiny proti němu něco řekl tak byl špatný on, kdepak její Pepíček...) opovrhuji tak že bych je nepochc... ani kdyby hořeli.
Klasický tolstojovský problém neodporování zla násilím, kdy neodporující bývá pravidelně považován za morálního vítěze.
Kupodivu tento problém není řešen ve Švejkovi, nýbrž jen okrajově v „Dějinách Strany mírného pokroku v mezích zákona“ podle kterých: „Morálního vítězství domůže se každý, komu odpůrce přerazí nohu. Tolstoj kdysi prohlásil, že morální vítězství jest něco ohromně jasného! Masaryk si chválí morální vítězství, ale ani Tolstoj, ani Masaryk nebyli nikdy zpráskáni. Kdo se chce tedy spokojit jen tím morálním vítězstvím, může zvolat: My jsme zvítězili, a přitom opodeldokem dát si natírat záda, neboť opodeldok jest výborný prostředek proti pohmožděninám, jelitům a krevním podlitinám“ (volně parafrázováno).
Je zvláštní, že diskutovanou teorii o výluce adekvátního odporování zlu přineslo až křesťanství, ačkoli ve SZ se příliš nepřátelům neodpouštělo a druhá strana tváře se rovněž nějak nadmíru nenastavovala.
Podle mého názoru jsou ale tímto zlo páchající jedinci utvrzováni ve svém již vytvořeném názoru, že zlem lze prosazovat svoji vůli na úkor ostatních a ani případný pocit morální prohry je nějak zvlášť nermoutí.
Takže souhlasím s GG. Možná z důvodů všeobecného pokroku v interpersonálních vztazích, humanismu, všeobjímajícího lidství, NGO a multi-kulti by to hovado nemělo být ukopáno, jak bylo prvotním úmyslem Georgije; postačilo by je dokopat, skopat, zkopat, nakopat, něco mu rozkopat anebo alespoň ho z té hospody vykopat...
S tvým laskavým souhlasem se pod toto podepisuju.
Velmi trefné.
Je snadné mluvit o tom že rasismus je špatný, pokud člověk nebydlí v domě resp. čtvrti se sociálně nepřizpůsobivými občany kde se bojí vystrčit nos z bytu a pravidelně je obětí krádeží resp.loupeží.
Je snadné mluvit o neodporování zlu násilím pokud si člověk neprožije to co Georgij.
Je snadné být odůrcem trestu smrti pokud mu nějaká zrůda nezabije dítě.
Je snadné vyrůst v dobrého člověka pokud si žije jako v bavlnce. Obdivuju lidi kteří vyrůstali v pekle a vyrostli z nich slušní jedinci.
Pokud si toto dotyčný kazatel prožije, přesto se dokáže povznést nad svou nenávist a dokáže odpustit, teprve potom má můj obdiv a právo kázat o tom druhým, i když je to někdy kontraproduktivní.
Druhá strana mince je to, že pokud v sobě člověk živí nenávist, rozhodně to nepřispívá k jeho psychické pohodě a škodí i sám sobě.
P.S.: Ještě pro Azora - mně v prvé řadě napadlo že už při rozhovoru s telefonistou byla pod vlivem psychické nemoci.
Někde jsem slyšel, nebo četl nějaké indiánské přísloví, které si dovolím volně interpetovat:
Neodsuzuj někoho, dokud jsi nechodil v jeho mokasínech.
pro by měl mít? Já těmto aktům řikám "dodatečná spravedlnost"
To je nějakej renons,ne? Jestli spolecnost s mejma hranama neco dela, tak je ostri. Me hrany jsou dostatnecne kulate pro kamarady a secakra ostre pro lidi, co si to zaslouzej. Jinak nevim, proc lidi soudis podle veku a co bych se mel jeste vic dozvedet az zestarnu, v mem veku se mi myslim rika vse.
a ne neverim, budu to videt stejne.