Dneska jsem četl zajímavý článek, týkající se uvedeného problému (http://www.ceska-media.cz/article.html?id=231305). Z jeho obsahu vyjímám:


Možná taky patříte k těm šťastlivcům, kteří v minulých hodinách obdrželi email následujícího znění:......

Protože patříte nepochybně ke čtenářům denního tisku nebo sledujete jiná média, dobře víte, že je to podraz a že to poslední, co by vás mělo napadnout, je kliknout na nabízený odkaz. Hrozí, že tímto způsobem napustíte do svého PC červíky nebo přijdete o své úspory na účtu, každý nechť posoudí, co je v jeho případě větší nebezpečí.
Mne spíše zaujalo, že se po řadě dní, kdy se podobná svinstva šířila anglicky (zpravidla jako výzva oživit či upgradovat službu internet-banking) objevilo tohle půvabné sdělení neméně půvabnou češtinou, bezpochyby vygenerovanou nějakým tupým počítačovým translatorem. Ten email stojí za pozornost hlavně a pouze z důvodu jazykozpytného, a taky trochu futurologického. Nejen nezáměrné humory typu „Dear customer“ = „Drahoušek zákazník“ nebo toporné vkládání dvojsloví „určitý člen“ nebo „neurčitý člen“ tam, kde v angličtině stojí „the“ či „a“, samozřejmě také báječné skloňování či časování („darovat vůle být báječná věc“) či pronikání originálu do „překladu“ („aby tvůj účet is přístupný zas“). Až potud je to srandička.
Úsměv ale tuhne na retu, když si připustíme, že takhle nějak skutečně může vypadat komunikace budoucnosti. Jak ochuzujeme svůj slovník o diakritiku, slovesa či složitější gramatické úkony (následkem zprimitivnělé komunikace prostřednictvím sms), nejenže přicházíme o rozkoš z užívání plné košatosti a lexikální bohatosti naší mateřštiny. My už ji vlastně nepostrádáme, nepociťujeme její potřebu, a to je varovné. Užívání specificky znakové a zkratkové řeči mobilů se přenáší do psaného jazyka (emaily plné smajlíků místo slovního vyjádření stavu či emocí), ale i do řeči hovorové („je to v poho“). Do jisté míry to můžeme vysvětlit analogií ke zkracovací mánii (zejména americké) angličtiny, jenomže tam je výsledný pajazyk jazykem ulice, folklórem periférie, zpravidla nejspodnějších příček sociální hierarchie. Kdežto u nás proniká průřezově celou komunikující veřejností. A není to pociťováno jako handicap, naopak s trochou snobismu možná i za projev toho, že takový mluvčí jde s dobou, je „in“.
Pokud vás občas někdy taky napadne, jak svůdně snadné a pohodlné je užívat pazdrátskou esemesštinu, přečtěte si to hoaxové sdělení v úvodu ještě jednou. A pokud možno nahlas, případně si to nahrajte a pak do omrzení pouštějte. Budete si připadat jako UFO a pokorně se vrátíte k Vančurovi. Ostatně, nic lepšího pro sebe udělat nemůžete.