Programy na výuku matematiky

Kdyz zavzpominam jak otresne se "ucila" (a pravdepodobne stale "uci") matematika v samotne skole, pochybuji ze na to bude nejaky program. Jedine programy co jsme meli byly jen na overeni znalosti (vpodstate priklady ktere byly automaticky vyhodnocovany aby ucitele mohli hodinu prospat).
Navic matiku se dite musi naucit na prvnim stupni, druhy stupen je jen recyklovany prvni stupen, jen se neco malo prida a jinak se to nazve, SS je znovu recyklat. Proto tolik deti matematiku nezvlada a nesnasi, prvni stupen je otresny, vetsinou zalozeny na memorovani misto na pochopeni a pak uz se to s deckem veze.

druhý stupeň tuším přidává zlomky a pak hlavně procenta, která typicky dezoláti nechápou a pak od nich slyšíš absurdní srovnání.
tročlenky mají smysl hlavně pro školometské úlohy. podobně rovnice s více neznámými.
a dostanou geometrii.
na sš je pro většinu naprosto zbytečná deskriptivní geometrie, ta se naučit nedá a když je učitel vůl, neumí to vysvětlit.
v matematice přibude derivace a integrály, budiž, jen ty obecné příklady s nimi jsou pro 98% národa zbytečnost.
komplexní čísla mají význam pro technické školy.
myslím že se neberou matice nebo třeba statistika, oboje by nebylo na sš špatné, ale doba se mohla změnit.

asi by se procvičovatelka měla zaměřit na to, kde zůstaly mezery.
jestli má normální vztahy s bývalými učiteli, navštívit je nebo napsat a zeptat se, co existuje. budou mít přes takový sw větší přehled.
samotné procvičovací programy obávám se že nic nenaučí. že by bylo lepší poptat nějakého vysokoškoláka na doučení, ty nesmysly si ještě pamatuje.
(za vysokoškoláky nebudeme považovat studující sociální andragogiky, historie literatury a většinu vše)

Z důvěryhodných učitelských kruhů jsem slyšel, že dnešní maturanti nezvládají z matiky to, co před revolucí zvládali kluci na učňáku.

Celkově šla úroveň znalostí (a pohříchu často i výuky) strašně dolů. Já vím, ono se vždycky nadávalo na mladší generaci, ale... na spoustě středních škol učitelé doslova brečí, co jim to tam leze ze základek za děcka.

Jen namátkou: -2 - 3 je 5, protože - a - dá +.
Nebo: (3-x) + (x-3) - (3 - x) - (-2 - x) = 0 po odstranění závorek vypadá takhle:
3-x + x-3 - 3 - x - -2 - x = 0

Pak jsou ještě děcka schopný se zeptat, jestli procenta v chemii jsou stejný jako procenta v matice.
Příklad 1:5 se nedá vypočítat, protože větším číslem se nedá dělit.

Dcera maturovala (gympl) letos na jaře, teď je na VŠCHT. Matiku chápe (i na VŠ, včetně diferenciálního počtu), ale musel jsem jí kdysi pomoci s tím, že se to nesmí učit, ale chápat jako logický proces s několika desítkami pravidel, které se buď musí naučit, nebo lépe pochopit proč to tak funguje. Ale je fakt, že v ročníku byla úroveň matematických dovedností hodně variabilní.

Problém je v tom, že matematika je nástroj. A tento nástroj je nejlépe použít aplikovaně, tedy v přírodních vědách, ideálně fyzice. Jenže když matikářka bazíruje na řešení trojčlenky pomocí nabiflovaných "šipeček" a fyzikářka dává pohodlné jedničky a sardele za to, že se děti biflují převod m/s na km/h jako násobek 3,6 (a opačně), tak to prostě nikdy takto synergicky fungovat nebude.

A bohužel, není to dnes jen matika, ony ty děti failují prakticky ve všem.

řešení trojčlenky

Příklad ze života.
Elektrárna Temelín.
Inženýr a problém cosi spočítat.
Musím do kanclu k počítači vece inženýr.
Vedle stojící dělňas se ptá a co chceš počítat?
No tohle!
Ty vole to je obyčejná trojčlenka co vymejšlíš?
Promovaný ing čumí jak debil.

zní to rádoby vtipně, ale znám hafo příkladů z praxe, kdy je to přesně naopak, co ten neinženýr nedává.
prostě z důvodu kdy já vidím rizika, která ten primitiv ignoruje - a nemusí jít o atomovku, to samé je u každé nové linky v běžné fabrice.

toto jsem vyčítal i našim nákupčím, když do výběrového řízení cpaly jejich standardní móresy - jejich iq končí na pořadí řádků tabulky.
ale ty blbky vůbec netuší, co to je váha/kvalita argumentů - šlo by to znázornit třeba výškou třetího rozměru - a že to může být někdy nejdůležitější parametr.

myslím, že říkáš totéž co čumil.old
obecně se tomu říká fachidiotismus a čas od času to postihne každého, kdo jen nehází lopatou. Jsou ovšem také chronické formy, a pak to má vždycky docela grády.