No je to trochu schíza, ale je to prostě zažitá věc, prostě jako jazyková specialita, podobně jako dvojitý zápor v češtině, třeba nejdu nikam, nic nemám, nic nevím, nic ti nedám, nebo otázka záporem a dilema odpovědi na ni - nechceš oběd? Nedá se odpovědět jednoduše ani ano, ani ne.
Nebo ještě další specialita, kterou angličani těžko stravují - strašně dobrý. Nejde jim do hlavy, jestli je to vlastně hnusný, nebo skvělý. Přitom je to použito jako zveličení stavu.
Němci si zase libují v dlouhých slovních složeninách, pro nás nepochopitelných (Hotentotprezidentatentater - atentátník na hotentotskýho prezidenta).