
dětská šlapací tříkolka
Nemůžu nikde na internetu najít obrázek.
Jde mi o tu tříkolku, co se dělaly tak před třiceti lety. Bylo to jakési "jakoauto". Vepředu dvě kola, volant, šlapání na táhla a červené sedačky tam byly.
Nemáte to někdo vyfocené?
Vím o jaké autíčko pochoduje, leč obrázek jsem také nenašel a mohu posloužit jen traktorem: 8594877031585 . Leda kdyby měl někdo doma svou fotku, jak na to za mlada frčel a naskenoval by ti to...
To maj ty děti dnes hračky... Na tom by uvezl i dvě basy lahváčů co?
My se s jedním výrobcem šlapacích lehotříkolek bavili o tom, že kdyby se to udělalo pro velké, pohodlné, s přehazkou, řídítky a tak, že by to bylo supervozidlo. Jenže on vůbec netuší, o čem je řeč. Myslí si, že si myslím, že je myšlen velomobil, ale to právě vůbec.
Dopravní prostředek pro převoz lahváčů již byl vynalezen v Sovětském Svazu.
um002qw1.jpg
... anebo takhle:
http://img233.imageshack.us/img233/6366/manoftheyea rsu6.jpg
To je nádhera
Oni už to vylepšili. Kdepak, vývoj nezastaví nikdo.
http://krata.bubakov.net/img_ruz/_images/blbinky/si debeer1.jpg
Jo, měl jsem ji. Taky to mělo "tachometr" se dvěma budíkama. Nalepenej na plechu. Papírovej. Volant hliníkovej, naraženej na ocelový tyči řízení, kterou jsem zlomil asi třikrát.

![]:(](https://static.poradna.net/images/smiley/evilworry.gif)
Stoprocentně mám v nějakým albu fotku, jak na tom sedím, jenže nevím, kde hledat to album.
Mám pocit, že když ségra před třemi lety vyklízela půdu v baráku, tak to muselo letět do kontejneru.
To jsem asi prováhal, sákryš, teď mi to došlo.
edit: Bylo to červený, sedačka čalouněná (to už se dneska nevidí) červená s bílým lemem švů. Chjo...
edit2: Ten šlapací Moskvič byl proti tomu křáp.
skenuj skenuj skenuj skenuj skenuj skenuj skenuj skenuj skenuj skenuj skenuj skenuj
To se lehce řekne, já fakt nevím, kde to album je. Mám v ložnici obrovskou krabici a v ní asi osm set knížek, co jsem zdědil. A mezi tím je i to album.
Kdybych to teď začal rozhrabávat... 
Tak ses neměl zmiňovat - teď Ti Kráťa nedá pokoj!
Já se po tom podívám zítra dopoledne, až drahá polovička zmizí do práce. Teď by se z takový akce asi...
Anebo to autíčko zkusím namalovat.
To je lehké, album od knížky poznáš na první pohled, kdyžtak přijedu na brigádu.
Že já .... nedržel.
Album poznám, ale musím ho VYHRABAT. Zítra si dám brigádu.
To je mi jasné. Je to jako bych hledal fotku, když mi bylo 8 let s letadlem. Také nevím, kde je zaštrachaná, pouze tuším.
Tak zatím nic. Drahá polovička mi sladce sdělila, že mnou hledané a požadované dokumenty jsou ještě u mé sestry, protože jsem si je ještě neodvezl. Já bych ale přísahal, že odvezl.
No nic. V pátek tam stejně jedem na čtrnáctidenní vyjídání příbuzných, tak to tam prohrábnu. 
Se máš. Mý příbuzní jezdí naopak vyžrat mne. A protože jak se množí, scházejí a rozcházejí, kříží s ostatními občany, tak ztrácím vo nich přehled a určitě se chodí ke mně nažrat i náhodní kolemjdoucí...
Ale ten biftek byl fakt dobrej...
Hoste, tebe bych nemohl přehlédnout. Byly by vohlodaný i hrušky ze špičky stromu, kam se nedostanu ani se štaflema
Někde jsem četl takový literární příměr, že hladový příbuzný se na návštěvě chová jako turecký janičár v dobyté albánské vesnici.....
Proto se dává návštěvě hodně polévky, aby pak snědli o řízek méně.
Dík, bezva nápad. Až zežerou pět talířů česnečky, tak teprv ukážu řízky.
<joke>
Honza jde do světa, nese si buchty. V lese potka čarovnou babičku.
-Honzo, mám hrozný hlad, dáš mi buchtu?
-Až vypiješ džbán vody ze studánky.
Stařenka vyžunkne litr vody.
-Honzíčku, dáš mi buchtu?
-Až vypiješ ještě džbán vody.
Babička s námahou vylemtá další litr.
-Honzíčku, dáš mi buchtu.
-Až vypiješ ještě poslední džbán vody.
Bába z posledních sil vycucá vodu, kroutí se, žbrundá to v ní, žaludek vytaženej jak dršťku.
-Tak co, babi, chceš tu buchtu?
-Ale Honzíku, nějak už ne.
-Vidíš babo, houby jsi měla hlad, ale žízeň!!
</joke>
To je přeci stará známá věc, že hlad je pouze převlečená žízeň.
Musíš to ještě vylepšovat a před česnečkou podávat levnější vodu se šťávou.
A příbuzní jsou nejhorší, ti si totiž berou automaticky a ani se neptaj, jestli můžou.
Ne jako v Cimrmanovi:
-Já bych si s dovolením vzal...
-Já bych si s dovolením taky vzal...
-Já bych si s dovolením také vzala...
-No já už si radši taky vemu...
Souhlasím a ani se moc nesměju. My totiž v příbuzenstvu máme jednoho hodně rozežraného člověka, který na návštěvách pronáší vtipné poznámky jako
a je evidentně spokojenej. Zvládne sežrat pekáč buchet na posezení a přitom plnou pusou všechny poučuje
Na návštěvy se leckdy ohlásí sám, vždyť jede "ke svým"
Bohužel patří mezi příbuzné, s nimiž nelze přerušit styky
s ohledem na rodinu. Achjo 
Kdo zaváhá, nežere
Jez, dokud ti dávaj´
Hloupej kdo dává, hloupější kdo nebere
apod.
Kdysi jsme jezdili k příbuzným do malé vesničky Vysoká nad Labem. Tento člověk tam jezdil s veršovánkou, kterou si sám vymyslel:
Vysoká nad Labem - tam se dobře nadlabem
Ten člověk má pocit, že je ohromně vtipnej a že je přece dobře, že se nepřetvařuje, protože v rodině má být upřímnost. Všechny ty poznámky pronáší s plnou pusou, tváře jak křeček, prská drobečky okolo
Má Tvůj příbuzný počítač? Aby se tu jednoho krásného dne neobjevil, kvůli řešení nějakého problému, a v tom Tvém popisu se nepoznal...

for all: To jsem zase něco řek. Nemusíte mít obavy, na tu návštěvu jezdíme napakovaný jak na výlet na neobydlený ostrov. A že by se příbuzní nechali vyjíst o to obavy nemám. Švagr má dobře vyvinuté obranné mechanismy.
) vytřeštil oči a zvolal: "To jim nedávej, to je pro ně škoda!" Načež perník uzmul a nikdo ho už nikdy nespatřil.
Loni k nim měla přijet na krátkou návštěvu ještě delegace rodinné větve ze slovenska. Když sestra na na stůl mezi ostatní poživatiny pokládala tác s perníkem (výrobek mé manželky, moc velká dobrota
edit: Ještě dodám, že od té doby je obrat: "To jim nedávej...." velmi frekventovaný.
Fujtajbl, tos mě vyděsil, že ve mně zatrnulo
To by byl rodinnej PRŮ*ER
PC má, ale zatím necítí potřebu hledat info na netu, zatím se ptá mě 

... inu, budu přemýšlet, že bych si ten příspěvek zmoderovala a vymazala to, podle čeho by se snadno identifikoval
To tam toho moc nezbude.