to sice ano, ale to tvoje N bude rovno poctu prvku, ktery je n^2, takze stejne musis projit kazdy prvek aspon jednou, pokud nemas nejake dodatecne informace (jako ze to pole je setrideno, nebo tak neco).

Jinak rychlost prochazeni 2D (n,n) a 1D (n*n) (tedy se stejnym poctem prvku) je v podstate stejna, (jako ve smyuslu poctu "velkych" operaci), ale pri prochazeni 1D nemusis delat radkove prechody a na urovni assembleru se to da napsat rychleji, ze jen inkrementujes pointer.
U 2D to jde rychleji udelat po radcich - zase misto vypoctu adres jen inkrementujes pointer, plus pripadny preskok na dalsi radek prictenim konstatnty, pokud to na sebe nenavazuje.

U porovnani a hoodne velkych poli to muze mit smysl, pokud by to porovnavani byla slozita operace (treba retezce misto bytu) a pole mala, tak se ta rezie navic v podstate ztrati.

Navic optimalizujici kompilator to muze upravit oboji na stejny tvar, v nekterych pripadech i rozvine (castecne ci zcela) vnorene smycky a vysledny kod je o dost jiny nez zdrojak (ackoli dela "to same"), takze tezko rict.

Nejjednodussi je si napsat priklad a proste to zmerit (ne stopkama, primo programem)


Obecne receno - nejde to maximum nalezt mensim poctem kroku, nez pocet prvku pole, protoze kazdy prvek musis precist a s necim porovnat, jinak by se ti mohlo stat, ze preskocis prave ten nejvetsi.