připomínáme, že se nejedná o vrtulník, ale o proudové či vrtulové letadlo, nadnášené vztlakem křídel.

To je v zadání (zvýrazněno mnou). Žádný konvertoplán jako Osprey, žádný Harrier. Ze zadání podle mého vyplývá "normální" letadlo, ne nějaká futuristická nebo pokusná konstrukce.

Křídlo prostě potřebuje patřičné proudění vzduchu, jinak nenese. Není žádné klasické letadlo, schopné startu z místa. Nebo jestli o nějakém víš, davaj odkaz.

U letadel s krátkým vzletem a přistáním (STOL neboli short take-off and landing) anebo se svislým vzletem a přistáním (VTOL - vertical take-off and landing) je efektu dosaženo složitou mechanizací křídel (klapky, sloty, změna zakřivení profilu a tak dále) a často i nějakým zde nepřípustným podfukem jako vektorováním tahu nebo použitím startovacích raket.

S modelem se dá dělat ledaco. Kdysi jsem postavil pokojový model, měl desetilistou vrtuli o průměru asi dvacet centimetrů, a dokázal ofukovat celé křídlo. Vážil čtyři gramy (s normální dvoulistou pokojovou vrtulí 1 a 1/4 gramu) a byl schopen vzletu z místa . Jenže aerodynamika malých modelů se podstatně liší od aerodynamiky velkých letadel. V praxi něco takového nelze. U tak velké vrtule by byl problém s rozdílem rychlosti proudění okolo vrtulových listů u kořene a na konci. A rozdělení výkonu na mnoho malých překrývajících se vrtulí po celém rozpětí křídla by bylo komplikované a hlavně těžké. A vzduch by sice proudil okolo křídla, ale byl by zvířený a tedy "nekvalitní".