Ony ty platformy úplně nezanikly, ještě dnes se scházejí lidi kolem Spectra, C64 nebo Amigy, ale jde prakticky už jen o nostalgiky a lidi, kteří se tak vrací do dob svého mládí (já taky čas od času nastartuju VICE a zapařím Pitstop, úplně první hru, kterou jsem na C64 hrál - tehdy mi bylo 12 let).

A co se týká toho, proč už tu s námi nejsou, tak je třeba rozlišovat několik vrstev či forem:

1. zastaraly - to se týká převážně osmibitů jako byly C64, Speccy, Atárka, Amstrady, Sharp MZ, Sord M5, apod. Jednoduše tyhle stroje byly pomalé, vázané na HW a SW platformu (typicky CPU CMOS65xx nebo Zilog Z80 plus více či méně specificky zadrátované obvody, případně rovnou zákaznické čipy jako to bylo u C64) a v podstatě nerozšiřitelné - i když C64 nebo Spectrum dosáhly i na HDD, RAMdisky a podobné vopičárny, na které ovšem neměly nástroje. Už práce s floppy mechanikou byla u C64 docela podivuhodná a celá 5,25" mechanika C-1541, připojovaná sériovým rozhraním, byl defacto další programovatelný mikropočítač. Daly se s tím dělat docela zajímavé věci (a "turbo" na floppy bylo jen to nejmenší), ale cena a použitelnost takového řešení byla velmi problematická.

2. neprosadily se - toto se týká zejména 16/32bit systémů jako Amiga či AtariST/TT. Na svou dobu byly pokročilé a pokrokové (zejména když jsem vyměnil svou C64 za "pětikuli" A500, tak jsem zíral), ale ten skvělý OS měl své mouchy (např. neexistující správu paměti) a hlavně: nebyly reálně použitelné aplikace (jak Atari, tak Commodore cílily primárně na hráče). Přenositelnost dat z jiných systémů byla problematická, HW jinakost extrémní (dodnes se dají najít diskuse na téma bitplánová vs. chunky grafika), která sice v době uvedení slavila úspěchy, ale v dobách po Doom3D byla hrobníkem hraní. Tyto systémy poté přešly do jakýchsi tržních výklenků, STčka hodně kvůli MIDI a Cubase použivali hudebníci, Amigy zase kvůli genlocku a několika skvělým HW/SW technologiím (např. NewTek Toaster + Lightwave3D) střihači videa. Kvůli jejich HW platformě, která ovšem nedokázala držet krok s x86, ovšem skončily nakonec taky. U Amigy to zkoušeli ještě Němci z Phase5 s akcelerátory založenými na MC68060 a PowerPC, ale ani tam to moc nedopadlo. Ceny byly vysoké, výkon přinejlepším průměrný a problémů ne kopec, ale hora. A postupně propadají do první kategorie...

3. zůstaly mimo hlavní proud - toto se týká hlavně Maců, které Apple dokázal několikrát "switchnout" z umírajících HW platforem (MC68k a PPC), a to hlavně díky tomu, že na PC neexistovala v té době adekvátní náhrada. Dnes díky vousatým metrodřevorubcům ze Starbucks zažívají comeback, ale je to už jen OS postavený na BSD s vlastním GUI, nikoli samostatná a svébytná platforma.