Což je v našem případě pouze 9, protože 15 přichází v úvahu při jednopísmenném hesle, šifrování bez hlaviček a C větším než asi 45 tisíc :)

Teda ono i těch 9 povede k opakování páru klíčů jen u kratičkých hesel a dlouhých C (jednopísmenné heslo a C větší než 300, 2písmenné heslo a C přez 700 a tak)

Jinak jsou příčetná lichá čísla zároveň prvocísly. (Vyjímky: 1, 9, 15, 21, 25, ... a protože jde exponent u 2, tak ta velká jsou problém až u DOST nepříčetně velkých C)

A kdyby to měl být problém, tak se snadno k C přidá jeden znak, který bude indikovat, jaká sada klíčů se má použít

Teda v nastíněném problému s C=500 přidáme jeden znak za, a pokud uložený klíč má 501 znaků, tak poslední znamená sadu klíčů pro generování těch prvních 500 znaků - a každá sada může být jinak dlouhá a používat jinou sůl (tato sada používá číslo cyklu v každém cyklu, jiné mohou přidávat cokoli jiného) a klidně i jiný algoritmus, kdyby na to došlo. (teda on by se ten znak dal přidat na libovolnou pozici, nejen před, nebo za, protože už délka řetězce nese informaci o přístupu k šifrování)

To prokládání šifer + sůl (číslo průchodu) tu mj. způsobí, že se nám ta šifrování neskládají přímo, ale na posunuté a navíc silně deformované řetězce. Takže pokud nejde zrovna o Cěsarovu šifru, ale něco o fous složitějšího, tak se to spíš nerozsype, ale ještě více zacuchá