Cokoli točené na film má rozlišení dané velikostí zrna (čti naprosto ukrutné oproti nějakému digitálu).

Digitalizací se vezmou barvy z nějaké oblasti (odpovídající velikosti skupiny pixelů snímače) a zprůměrujou se, načež se uloží ten průměr jako hodnota pro celou oblast (čili tady je jedna nenávaratná ztráta kvality) - tím ale vzniknou ukrutánsky veliké soubory, tak se s tím ještě dál šíbuje - odstraní se "šum" (= cokoli počítač za něj považuje - čili se ztratí další informace), zkomprimuje se to (a věšinou ztrátově - ano jak to zní, tak to je - zase ztráta informace), místo celých snímků se ukládají jenom změny oproti předchozímu (a jen občas plný, aby se to zase synchronizovalo, než se to rozejde moc), často se dělají ještě další vylomeniny, jakože se zkoumá, jestli by ta změna se nedala třeba brát jen jako posun kusu obrazu (tím se to zkomprimuje ještě víc, ale zase je možné, že se tam něco nějak "zaokrouhlí aby to hezky vyšlo" a ztratí se další informace).

Tím nakonec získáš nějaký soubor v nějakém rozlišení, formátu a frameratu. Pokud ho nějak konvertuješ, tak nikdy informaci nezískáš, naopak ztrácíš další a další s prakticky každou konverzí.

Downscaling ti masivně vyháže spoustu informací aby snížil velikost výsledného souboru - když třeba zmenšíš rozlišení z 640x480 na 320x240, tak zahodíš 3/4 informace a získáš soubor s 1/4 velikosti (přibližně).

Upscaling je, že z jednoho pixelu jich uděláš víc (nebo ze skupiny větší skupinu) - pochopitelně se tím žádná informace nepřidá, naopak ztratit se může. Ale zase máš místo barevných kostiček barevné přechody (jo, to oko většinou zvládne taky a líp, akorát to pak divák "vidí", místo aby mu to bylo utajeno.)

Čili nic upskalovaného nebude lepší, než to, z čeho to bylo upscalované. Nanejvýš to bude rozmazané trochu jinak, což někdy je trága a jindy to nevypadá až tak zle.