Veškerá nedorozumění pramení z faktu, že jako "paměťový efekt" je považováno něco, co s tímto efektem vůbec nesouvisí.
Konkrétně u LiIon a LiPol se má věc tak, že moderní zařízení si monitorují množství energie "přitečené" a "odtečené" ze článku a měření se po nějaké době odchyluje od reality. Vybití LiPol článku mu v takovém případě neodstraní nějaký "paměťový efekt", pouze se tím opětovně nastaví nejnižší úroveň pro daný hlídač náboje.

Nejen že LiPolu nevadí časté nabíjení, naopak čím častěji se hodí do nabíječky (čím jsou nabitější), tím lépe pro ně.

NiMH se za pár měsíců vybijí většinou samy, ale není to pravidlem. Některé články jako např. Sanyo Eneloop vydrží tuším i rok nebo více při jen cca 20 procentním poklesu kapacity (ta čísla možná nejsou přesně).
NiMH, které se úplně vybijí samy za pár týdnů, patří do recyklovaného odpadu. Něco je v nich špatně.

Já se v praxi setkal s paměťovým efektem jen u historických NiCd článků. Při běžném uživání NiMH a občasném plném vybití se s ním uživatel nesetká ani u NiMH. Ostatně napodobit paměťový efekt výrazněji u NiMH mají problém i vědci v laboratořích. Celý humbuk vznikl díky prvním NiCd, které byly na družicích a krmeny ze solárních panelů - na vteřinu přesně se u nich obnovovala a přerušovala konstantní dodávka a konstantní odběr energie.

Lidi dost často za paměťový efekt zaměňují také to, že koupí shitové články, které se zkrátka po padesáti cyklech začnou výrazně opotřebovávat a ztrácet kapacitu. Už jsem zažil i články, které se rapidně zhoršovaly po deseti cyklech.