je to ze zdroje, respektive časopisu, který se bije za práva spotřebitelů (doporučuji si pořídit předplatný, cena informací a časopisu má dobrý poměr cena/výkon ):

Z praxe českých internetových obchodů

Pan Karel, nadšený akvarista, objevil v internetovém obchodě sadu designových akvárií, která by se jeho rybičkám určitě velmi zamlouvala. Cena nebyla lidová, ale protože na svém koníčku nehodlal škudlit, neváhal a objednal si ji. Obchodník se s ním obratem spojil a potvrdil, že při přepravě zásilky dopravcem, kterého si při nákupu zvolil, se nemá ani v případě tak choulostivého nákladu čeho obávat. Následující den byl informován o tom, že zásilka byla předána dopravci a že již ve večerních hodinách může očekávat její předání. Bylo mu jemně naznačeno, že by bylo dobré, kdyby si zásilku při předání zkontroloval, a pokud by měla poškozený obal, nechť ji odmítne převzít.

Ve večerních hodinách opravdu dorazil velmi uspěchaný přepravce. Předal zboží v napohled nedotčeném obalu a pak se uctivě, ale o to rychleji rozloučil. Pan Karel, který se již nemohl dočkat, až akvária vyzkouší, se nad tím nějak nepohoršoval, poděkoval a dal se do rozbalování zásilky. Jaké pak bylo jeho překvapení, když zjistil, že jedno z akvárií je naprasklé. Spásu hledal na stránkách e-shopu, pokoušel se dovolat na číslo zákaznické podpory. Kvůli pozdní hodině a následnému pracovnímu vytížení se dovolal až popozítří...

Znuděný mladík na druhém konci linky sdělil, že „je to vaše blbost, páč každej ví, že zásilku si musí hned při předávání zkontrolovat, jinak má smůlu. Je to ostatně i v našich podmínkách. My sme to předávali v pořádku, tak si to když tak vyřiďte s dopravcem.“



Situace rozhodně není tak beznadějná, jak se na první pohled může jevit. Prodejce totiž odpovídá za vady, které má zboží v okamžiku převzetí, přičemž okamžikem převzetí není okamžik jeho předání přepravci, ale okamžik předání zboží zákazníkovi. Prodejce tedy odpovídá i za poškození, které vznikne během přepravy.

S přepravcem zákazník není v žádném smluvním vztahu a prodávající tudíž nemůže zákazníka s řešením problému odkazovat na přepravce.

V podmínkách e-shopu bylo ustanovení, podle kterého si zákazník musí zboží při přebírce zkontrolovat a zjištěné nedostatky nejpozději do 24 hodin namítnout prodejci, jinak ztrácí možnost úspěšně uplatňovat nároky z vad, které věc v okamžiku převzetí měla. Toto ustanovení sice pan Karel odsouhlasil, to však nic nemění na tom, že ustanovení je bez dalšího neplatné.

Občanský zákoník pro namítání vad dává 24 měsíců, z toho v prvních šesti měsících od převzetí můžete využít tuto domněnku: nedostatky, které namítnete v této lhůtě, se považující za nedostatky, které věc má od počátku a za které tedy odpovídá prodejce. Této odpovědnosti se může zprostit jen tehdy, prokáže-li, že v okamžiku převzetí na věci vada nebyla, a to ani třeba ve skryté formě.

Internetový obchodník z našeho příběhu by tedy měl proškolit přepravce, aby zásilku rozbalil z vlastní iniciativy a pak se zákazníkem sepsal prohlášení o absenci zjevných vad, případně i výrobek vyzkoušet. Nemůže tedy toto břemeno přenášet na spotřebitele, neboť ten žádnou povinnost kontroly nemá. Takto omezující podmínky jsou neplatné a pan Karel se může domáhat nároků z odpovědnosti za vady i nadále. Navíc může i odstoupit od smlouvy ve čtrnáctidenní lhůtě, která počíná běžet okamžikem převzetí zásilky.



je to z D-Testu čísla duben/2011 (www.dtest.cz)