Přejít na Unicode. Pochopte jedno:
Při běžném kódování se pro jeden znak používá kód v délce 1B (1 byte, česky bajt), tj. 8b (8 bitů). To dává 256 možných znaků (kódů), kterým je přiřazena určitá grafická podoba. To nestačí pro všechny národní abecedy a proto má jeden a tentýž kód jinou podobu znaku v české národní abecedě (zcela přehlížím to, že díky "genialitě" Microsoftu tady mámě několikatery národní abecedy - již zmiňované windows-1250, potom Latin II a další) a jinou podobu ve francouzské abecedě. S tím se prostě nehne.
V Unicode se pro kódování jednoho znaku používají dva bajty, což dává zhruba 65000 možných kombinací a jsou možné prakticky všechny znaky národních abeced (včetně omezené množiny čínštiny).
Při použití Unicode (což podporují operační systémy od WinXP výše) tedy vedle sebe mohou současně existovat čeština i francouzština včetně svých speciálních znaků.